Ludmila Brožová-Polednová se během své kariéry podílela na stovkách zinscenovaných politických procesů. Jako prokurátorka působila poprvé v Hodoníně v kauze Jaroslava Vetejšky a spol., v níž bylo od 20. do 22. března 1950 souzeno 14 osob, vesměs mladých lidí z Dolních Bojanovic a okolí. Ludmila Brožová, která tehdy ještě vystupovala pod svým původním jménem Biedermannová, se ve skupině obžalovaných věnovala především čtyřem ženám. „Je smutné, že také ženy jsou v této skupině spojené nenávistí a že také ženy jsou žalovány pro ty nejhnusnější zločiny. Jsou to ženy, kterým se nelíbilo, které nebyly spokojeny s naším lidovědemokratickým zřízením, ve kterém se již ženám nestává, že by byly za stejnou práci jako muži placeny méně než muži,“ řekla mimo jiné ve své závěrečné řeči.
    |
Hodonínský proces byl úvodem do širší vlny represe, jejímž cílem byla především katolická církev. Jaroslav Vetejška byl přinucen na přelomu března a dubna 1950 svědčit v procesu proti řádovým kněžím „Machalka a spol.“, v němž Brožová působila také jako prokurátorka. Rétorický výkon v Hodoníně byl jedním z důvodů, proč byla Ludmila Brožová vybrána do chystaného procesu s Miladou Horákovou.
ČTĚTE TAKÉ: |
Polednová byla jedinou odsouzenou kvůli politickým monstrprocesům z padesátých let minulého století. Ona sama ale podíl na vraždě do své smrti odmítala. „Já se jen učila. Co jsem mohla vědět o nějaké manipulaci? Jestli u mne byla nějaká vina, tak jen v tom, že jsem bezmezně věřila těm právníkům,“ uvedla v září 2008 před soudem, který ji poslal do vězení, v němž nakonec strávila rok a osm měsíců. Historici ale upozorňují, že Polednová byla velmi agilní členkou týmu, který zinscenovaný proces organizoval.
Polednová u soudu a ve vězení
|
