18. března 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

VIEWEGH: Přečetl jsem čtyři knihy za šest let. Pak přišel dramatický obrat

Michal Viewegh na autogramiádě 16.5.2018 ve Zlíně. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Viewegh na autogramiádě 16.5.2018 ve Zlíně. | foto: MAFRA

Snad i v naší tržní společnosti zůstal březen Měsícem knihy, ale i kdyby ne, já ten svátek (na rozdíl například od Valentýna) držet hodlám – takže dneska hlavně o knihách.

Nejdřív ale vyrukuji s poněkud šokujícím doznáním, které se v daném kontextu bude zdát minimálně paradoxní, ne-li dokonce nevhodné: přestože jsem po celé své dětství i po velkou část dospělého života (snad jen s výjimkou puberty) byl takzvaným vášnivým čtenářem (i to nejotřepanější klišé může být občas pravdivé) a přečetl celé stovky převážně beletristických titulů, od prosince 2012, kdy mi prasklá aorta obrátila život naruby, jsem až do letošní zimy přelouskal pouhé čtyři knihy (těch nedočtených bylo jen o málo víc).

Za šest let čtyři přečtené knihy? Ano, téměř jsem přestal číst. Přetrvávající deprese, mizerná paměť a slabozraké oči, které se po dvaceti minutách unaví – to nejsou zrovna ideální podmínky pro čtenářské orgie... Psychologické romány, nebo dokonce romány o lásce mě kromě toho vysloveně nudily a v zápletkách detektivek a thrillerů jsem se zase ihned ztrácel... A literatura faktu? V posmrtném životě? Proč?

Letošní zimu ale došlo k malému průlomu: knihu Skafandr a motýl, příběh kolegy pacienta, jsem dočíst dokázal. Abych se dozvěděl něco o své nijak vzdálené budoucnosti, pokračoval jsem románem z prostředí domova důchodců (Hamlet z 5. Avenue) – a když jsem si jedné dlouhé noci v duchu zrekapituloval rozpad svého manželství, hned druhý den jsem sáhl (v životě už podruhé) po Bellowově Herzogovi... Jiná témata než nemoci, stáří a rozvody mě totiž donedávna nezajímala. Láska? Ale jděte...

Loni na podzim se naštěstí i tohle začalo pozvolna měnit: nejdřív jsem přečetl Bábovky Radky Třeštíkové, které mi opakovaně doporučovala přítelkyně... Rád bych teď samozřejmě jmenoval i tu druhou loni přečtenou knihu, ale bohužel už si nepamatuju ani autora, ani její název (je mi jedno, jestli mi to věříte). První část letošní zimy byla ovšem opět špatná: jenom jsem psal a vůbec nečetl. Jenže pak se to stalo: za pouhý týden únorové dovolené na Grand Canaria jsem znovu přečetl Herzoga – ano, potřetí, ale opakovaná četba Herzoga je pro nás rozvedené muže matkou porozvodové moudrosti... Pouhých čtrnáct dní nato jsem ve společenské místnosti hotelu v Dolomitech během pěti večerů zhltl skoro třísetstránkovou knihu Less (A. S. Greer) – a nejpozději zítra dočtu Mankellův román Italské boty!

Není podobně svižné čtenářské tempo ten nejlepší způsob, jak oslavit Měsíc knihy?

Michal Viewegh

Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…