V době čtyřicetiletého výročí přistání Apolla 11 na Měsíci se přímo vnucuje konstatování, že vývoj vědy a technologií s sebou nese řadu paradoxů. Málokdo po přistání Apolla čekal, že na počátku třetího tisíciletí se namísto kosmické expanze bude uvažovat jen o „návratu na Měsíc“.
Mnoho prognóz o budoucnosti vědy se ukázalo chybných. Inovace, s nimiž skoro nikdo nepočítal (třeba osobní počítač), se rozšířily bleskově a staly se úplně běžnými, jiné přísliby se naopak nenaplnily. Nanotechnologie Nanotechnologie jsou bezpochyby perspektivním oborem. Poněkud se však zapomíná na to, že původní vize propagátorů tohoto oboru z počátku 80. let byly mnohem radikálnější než současná realita samočistících skel, neprůstřelných vest nebo extrémně miniaturizovaných čipů. Vizionáři si představovali, že brzy vyrobíme drobné stroječky, které se dokážou samy opravovat, modifikovat a replikovat. Měly být schopné manipulovat s hmotou v měřítku molekul, plavat nám v krvi a vychytávat bakterie nebo cholesterol. Samozřejmě se také mohly všelijak zvrhnout a být používány pro vojenské účely. Zatím kde nic tu nic.
Nesmrtelnost Fakt, že se nám podařilo zatočit s řadou nemocí, s sebou nesl naději na radikální prodloužení lidského věku. Ten se sice především ve vyspělých zemích opravdu prodlužuje, ale rozhodně ne tolik, jak se počítalo. Dnes žijící lidé se těžko mohou těšit, že právě oni budou těmi, kdo již nezemřou. Rovněž do budoucna je namístě skepse - nad nepřátelskými mikroorganismy těžko dosáhnout konečného vítězství, spíše zde probíhají evoluční závody ve zbrojení. Naše těla nejsou prostě designovaná ani na 200 let. Dlouhověkost si také málokdo představuje jako pobyt na přístrojích, přičemž se nedaří docílit většího prodloužení lidského věku, které by bylo doprovázené i růstem kvality života.
Ani mnohem slabší verze prodloužení života, tedy hibernace, s níž se počítalo pro dálkové lety do vesmíru, se zatím příliš neblíží realitě. Úplně v oblasti sci-fi zůstává představa docílení nesmrtelnosti tak, že by se lidské vědomí nějak „přehrálo“ do trvanlivějšího média, než je organické tělo. Naděje, které počítaly s tím, že si tělo naopak vycpeme různými implantáty, které vylepší naše schopnosti, se splnily jen ve velmi omezené míře. Umělá inteligence a roboti Nikdo nepředpokládal, že počítač se stane tak rychle spotřebním zbožím, rovněž technické parametry dnešních informačních technologií by průkopníky tohoto oboru přivedly v úžas. Trochu paradoxní je, že toho IT zase až tolik neumí. Když hovoříme o umělé inteligenci, máme na mysli celkem úzce vymezené obory. Kolem nás se nepohybují roboti, kyborgové ani androidi, kteří by dokázali obsáhnout celé spektrum lidské konverzace.
V kancelářských budovách stále sedí živé sekretářky či recepční, pivo nám nenosí robotický číšník, a dokonce ani auta se dosud neřídí sama. Software pro překlad mezi jazyky dává jen orientační výsledky a spíše pomáhá lidskému překladateli, než že by dokázal fungovat samostatně. Částečně zde možná hraje roli psychologický faktor , obecně se ale lidské dovednosti ukázaly být příliš komplexní, než aby je šlo snadno simulovat „univerzálně“. Jurský park V rozporu s Jurským parkem se ještě nepodařilo vzkřísit k životu ani jednu pravěkou potvoru a je otázka, zda na to technologie blízké budoucnosti vůbec stačí. Nemáme k dispozici žádnou dostatečně dobře dochovanou DNA, ale nejspíš by nám ani moc nepomohla. I mnohem skromnější projekty, resuscitace vakovlka, který vyhynul před necelými 100 lety, nebo mamutů, mnohdy ideálně „konzervovaných“ v ledu, jsou nejspíš nad síly současné molekulární biologie.
Křídla pro každého Už od Leonarda da Vinci přes Francise Bacona po Julese Vernea se objevuje ikarovská představa o stroji, který dá člověku křídla. Ucpaným městům by dnes automobily nebo rovnou bicykly pohybující se ve 3D jistě výrazně pomohly, ale žádné zařízení tohoto typu se nikdy nestalo ekonomicky dostupným. Nezbývá než se podívat na Futuramu s krásnými létajícími autíčky v Novém New Yorku a věřit, že realizace celé vize se jen trochu opozdí.
Předvídat vývoj vědy a technologie je prostě ještě ošidnější než se o totéž snažit v jiných oborech. Protože základem je zde inovace, můžeme se těšit na těžko předvídatelné objevy - a na druhé straně nezbývá než se smířit s tím, že jiné naděje se zase vůbec nesplní, výrazně odloží nebo získají nakonec úplně jinou podobu. Kosmický program je jen jedním z dokladů této skutečnosti.
Zpožděné technologie
Hibernace při cestách do kosmu Leonardova křídla
Dr. nanotechnologie
Vzkříšení pravěkého světa
Umělá inteligence robotů
O autorovi| Pavel Houser publicista autor je redaktorem www.scienceworld.cz
