Jeho profil na Financial Times působí docela zábavně.
Kudlow je sedmdesátník z New Jersey jako stvořený pro televizi, je to povídavý komentátor reaganovského ražení, působí přístupně, jako obyčejný chlápek (má „everyman touch“). Umí o ekonomii mluvit srozumitelným, lidovým jazykem, nepříjemné otázky odráží s úsměvem a rád dává najevo, že má přátele na nejvyšších místech.
I když je Kudlow „televizní ekonom“, není to žádná prázdná nádoba. Má jasné konzervativní a protržní ekonomické názory a s gustem je vyjadřuje už čtyřicet let.
Otázkou je samozřejmě poměr obsahu a stylu. Vybral si Trump Kudlowa kvůli tomu, že chce poradit v ekonomických otázkách, nebo proto, že je to člověk, který dokáže prezidentovy názory s vervou prezentovat v televizi?
Kudlow má prý dvě hesla: „Svobodný trh a kapitalismus jsou nejlepší cesta k prosperitě“ a „Král dolar a snižování daní“.
FT upozorňují, že Kudlow byl zastáncem silného dolaru, zatímco Trumpovi zatím oslabování dolaru moc nevadilo.
Poznámky Monitoru JM: Otázkou je, zda akutní ekonomické výzvy dnešního světa a Ameriky lze postihnout nějakými hesly. Na druhou stranu lze chápat, že politiky (navíc z byznysu) nic jiného než jednoduchá vysvětlení nezajímá a na nějaké „vím, že nic nevím“ nejsou zvědaví. Co si myslí Kudlow o ochranářství a Trumpových clech na ocel, článek ve FT neříká, brzy se to asi dozvíme. Co si myslí o vzrůstající příjmové nerovnosti, o které jeho oblíbenec Ronald Reagan neměl ještě ani tušení, taky nevíme.
…
Martin Wolf také ve FT píše, že výsledek italských voleb je lekcí pro Evropu. Italové bývali nejnadšenější podporovatelé evropského projektu. Už to není pravda. Kombinace ekonomického patlání a politické impotence zdiskreditovala nejen italskou politickou elitu, ale už i angažmá Itálie v Unii.
Itálie z EU či eurozóny neodejde, náklady by byly příliš velké. Ale rozpory a střety mezi Itálií a evropským politickým establishmentem budou narůstat.
Italské problémy nejsou dány pouze eurem a členstvím v eurozóně, podle Wolfa je ale jasné, že není pro Itálii vhodné a jenom věci zhoršuje.
Wolf tvrdí, že v Itálii je prakticky jedno, koho lidé volí, protože ať volí koholi, nemají zvolení žádný manévrovací prostor. Otázkou je, koho volit, aby prováděl politiku schválenou v Bruselu či v Berlíně. Proč potom nevolit klaunskou stranu založenou klaunem?
Pokud a dokud nebude eurozóna generovat sdílenou prosperitu, zůstane zranitelná vůči politickým otřesům. Itálie je příliš velká na to, aby mohla padnout, ale i příliš velká na to, aby mohla být zachráněna.
…
Podlekomentáře Eliho Lakea z Bloombergu už Trump ve věci Ruska nemůže sedět na dvou židlích. Trump dosud kombinoval osobní měkkou a vyhýbavou rétoriku vůči Putinovi s poměrně tvrdými politickými a reálnými postupy. Vyzbrojuje Ukrajinu, jmenoval jestřábího generála H. C. McMastera šéfem bezpečnostních poradců. Američané bombardovali základnu v Sýrii, nedávno vystříleli neznámé množství ruských žoldnéřů, kteří v Sýrii napadli americkou základnu. Takže se dosud dalo víceméně říci: sledujte, především co dělá americká vláda, a ne co říká americký prezident.
Po útoku nervovým plynem v Británii už Trump musí srovnat slova a činy. Proto zaznělo jasné a společné odsouzení tohoto útoku ze strany Německa, Francie, USA a Británie. A asi není náhoda, že Bílý dům včera spustil dlouho odkládanou novou vlnu sankcí proti Rusku.