Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Americký televizní ekonom u vesla (a jeho hesla)

Názory

  13:33
Po odchodu Garyho Cohna se šéfem ekonomických poradců prezidenta Donalda Trumpa stane „televizní ekonom“ Larry Kudlow. Kudlow ale není pouze televizní celebrita, v 70. a 80. letech byl i hlavním ekonomem banky PaineWebber (dnes UBS) nebo Bear Stearns. Poté, co si na počátku 90. let prošel epizodou alkoholismu a drogové závislosti, z investičních bank odešel a stal se televizním ekonomickým komentátorem a showmanem na byznysově-finanční stanici CNBC.

Trumpův ekonomický poradce Gary Cohn oznámil svou rezignaci. foto: Reuters

Jeho profil na Financial Times působí docela zábavně.

Kudlow je sedmdesátník z New Jersey jako stvořený pro televizi, je to povídavý komentátor reaganovského ražení, působí přístupně, jako obyčejný chlápek (má „everyman touch“). Umí o ekonomii mluvit srozumitelným, lidovým jazykem, nepříjemné otázky odráží s úsměvem a rád dává najevo, že má přátele na nejvyšších místech.

I když je Kudlow „televizní ekonom“, není to žádná prázdná nádoba. Má jasné konzervativní a protržní ekonomické názory a s gustem je vyjadřuje už čtyřicet let.

Otázkou je samozřejmě poměr obsahu a stylu. Vybral si Trump Kudlowa kvůli tomu, že chce poradit v ekonomických otázkách, nebo proto, že je to člověk, který dokáže prezidentovy názory s vervou prezentovat v televizi?

Kudlow má prý dvě hesla: „Svobodný trh a kapitalismus jsou nejlepší cesta k prosperitě“ a „Král dolar a snižování daní“.

FT upozorňují, že Kudlow byl zastáncem silného dolaru, zatímco Trumpovi zatím oslabování dolaru moc nevadilo.

Poznámky Monitoru JM: Otázkou je, zda akutní ekonomické výzvy dnešního světa a Ameriky lze postihnout nějakými hesly. Na druhou stranu lze chápat, že politiky (navíc z byznysu) nic jiného než jednoduchá vysvětlení nezajímá a na nějaké „vím, že nic nevím“ nejsou zvědaví. Co si myslí Kudlow o ochranářství a Trumpových clech na ocel, článek ve FT neříká, brzy se to asi dozvíme. Co si myslí o vzrůstající příjmové nerovnosti, o které jeho oblíbenec Ronald Reagan neměl ještě ani tušení, taky nevíme.

Martin Wolf také ve FT píše, že výsledek italských voleb je lekcí pro Evropu. Italové bývali nejnadšenější podporovatelé evropského projektu. Už to není pravda. Kombinace ekonomického patlání a politické impotence zdiskreditovala nejen italskou politickou elitu, ale už i angažmá Itálie v Unii.

Itálie z EU či eurozóny neodejde, náklady by byly příliš velké. Ale rozpory a střety mezi Itálií a evropským politickým establishmentem budou narůstat.

Italské problémy nejsou dány pouze eurem a členstvím v eurozóně, podle Wolfa je ale jasné, že není pro Itálii vhodné a jenom věci zhoršuje.

Wolf tvrdí, že v Itálii je prakticky jedno, koho lidé volí, protože ať volí koholi, nemají zvolení žádný manévrovací prostor. Otázkou je, koho volit, aby prováděl politiku schválenou v Bruselu či v Berlíně. Proč potom nevolit klaunskou stranu založenou klaunem?

Pokud a dokud nebude eurozóna generovat sdílenou prosperitu, zůstane zranitelná vůči politickým otřesům. Itálie je příliš velká na to, aby mohla padnout, ale i příliš velká na to, aby mohla být zachráněna.

Podlekomentáře Eliho Lakea z Bloombergu už Trump ve věci Ruska nemůže sedět na dvou židlích. Trump dosud kombinoval osobní měkkou a vyhýbavou rétoriku vůči Putinovi s poměrně tvrdými politickými a reálnými postupy. Vyzbrojuje Ukrajinu, jmenoval jestřábího generála H. C. McMastera šéfem bezpečnostních poradců. Američané bombardovali základnu v Sýrii, nedávno vystříleli neznámé množství ruských žoldnéřů, kteří v Sýrii napadli americkou základnu. Takže se dosud dalo víceméně říci: sledujte, především co dělá americká vláda, a ne co říká americký prezident.

Po útoku nervovým plynem v Británii už Trump musí srovnat slova a činy. Proto zaznělo jasné a společné odsouzení tohoto útoku ze strany Německa, Francie, USA a Británie. A asi není náhoda, že Bílý dům včera spustil dlouho odkládanou novou vlnu sankcí proti Rusku.

Debata Jana Macháčka