Podle nejmenovaného evropského diplomata citovaného v článku se turecký prezident Erdogan „učí, kdo jsou jeho opravdoví nepřátelé, a Evropa to určitě není“.
EU uvítala, že Turecko minulý týden propustilo dva řecké vojáky podezřelé ze špionáže i místního šéfa Amnesty International. Americký pastor propuštěn nebyl – a náhoda to určitě není. Předseda Evropské komise J. C. Juncker prohlásil, že „Turecko se nemá ze strany EU čeho bát“ a že „chceme vidět demokratické, stabilní a prosperující Turecko“.
Vztahy mezi EU a Tureckem byly po puči v roce 2016 pochopitelně špatné. EU kritizovala rozsáhlé čistky, věznění, útoky na svobodný tisk i zacházení s kurdskou menšinou. Nyní se prý EU podle článku může společně s Tureckem pokoušet odolávat Trumpově ekonomické agresi. Podle textu spolu minulý týden kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Emmanuel Macron a turecký prezident Erdogan frekventovaně hovořili.
Středobodem evropského zájmu je pochopitelně udržení dohody o migraci, kde výměnou za tři miliardy eur Turecko na svém území zadržuje čtyři miliony syrských migrantů. Taktéž jde o expozici německých bank vůči Turecku.
…
Americký ekonom Barry Eichengreen také ve Financial Times upozorňuje, že o vyhlídkách turecké ekonomiky bude nejvíce svědčit to, jak se turecký prezident Erdogan postaví k tomu, že turecká centrální banka zdražuje půjčování si v turecké liře
Turecká ekonomická krize – jako každá ekonomická krize – má mnoho příčin. Ambiciózní program na vylepšení infrastruktury financovaný zčásti na úvěr vyvolal boom, který končí. Americké tarify škodí tureckému exportu. A růst úrokových měr v USA a odliv peněz do USA prodražuje financování tureckých obchodních i rozpočtových schodků.
Erdogan už se k práci centrální banky a k úrokovým měrám několikrát otevřeně kriticky vyjádřil, zatím to ale nepřerostlo únosnou mez. Turecká centrální banka bude muset prudce zvyšovat úroky a zdůraznit svou nezávislost. Erodgan může demonstrovat sílu tureckých institucí. Z katarských fondů může rekapitalizovat banky, může představit realističtější fiskální plány. Nebo bude útočit na nezávislou centrální banku a investoři to Turecku spočítají.
Svým způsobem se to vztahuje i na Donalda Trumpa. Ano – Amerika není Turecko. Má sice také svoje schodky v rozpočtu i obchodu, ale její měna představuje bezpečný přístav. V USA nehrozí ani kolaps měny.
Přesto je správné, že USA i Turecko delegují měnovou politiku na technokraty. Mají dlouhodobější přístup a nepotřebují manipulovat měnu ke krátkodobým ziskům. Preferují dlouhodobou stabilitu. Erdogan nám brzy odpoví, jak s technokraty naloží. Trumpa to ale nakonec čeká také.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
