Smlouva TTIP o volném obchodu mezi EU a USA zkrachovala, říká německý vicepremiér |
V závěru svého textu o kapitalismu a demokracii praví, že „ti z nás, kteří si přejí zachránit jak liberální demokracii, tak globální kapitalismus, musí být konfrontováni s důležitými otázkami. Jedna z nich je, zda máme podporovat další mezinárodní dohody, které úzce svazují prostor pro národní regulátory v zájmu existujících nadnárodních korporací. Můj názor se začíná blížit názoru Lawrence Summerse, který nedávno řekl, že mezinárodní dohody nemohou být posuzovány podle toho, kolik toho zharmonizovaly nebo kolik se strhlo bariér, ale podle toho, zda se občané cítí posíleni. Obchod přináší zisky, ale nesmíme ho prosazovat bez ohledu na náklady.“
Pokud si máme udržet legitimitu našeho demokratického politického systému, hospodářská politika se prý musí orientovat podle zájmů většiny, nikoli podle několika hráčů. Sňatek liberální demokracie s globálním kapitalismem je třeba pěstit. Nejde totiž o samozřejmost.
Opačnou alternativou je nástup neliberálních demokracií nebo plebiscitárních diktatur, což se už děje v Rusku a Turecku. Kontrolovaný národní kapitalismus nahradí globální kapitalismus. Třicátá léta se mohou opakovat...
Dodatek autora Monitoru JM: To jsme to dopracovali, když se svobodného obchodu nezastává už ani hlavní ekonomický komentátor Financial Times. Svět se nám mění před očima... Jak to asi dopadne třeba s TTIP?
Když už jsme u zájmů korporací proti zájmu lidí, dřív se říkávalo, že když se ti nelíbí něčí zisky, kup si jeho akcie. To už se nedoporučuje ani ve FT?
A za třetí, jak se ten „zisk obchodních dohod pro všechny“ bude měřit? Je jasné, že jsou vítězové a poražení a že jsou různí vítězové a poražení v krátkodobém, různí ve střednědobém a jiní v dlouhodobém výhledu. Jde o to, jak rychle se která země adaptuje a jak chytře se v ní vládne. Takže nakonec odhady toho, jaký bude mít dohoda vliv na ekonomický růst a zaměstnanost, jsou to nejobjektivnější, co máme k dispozici. Nebo ne?
...
Abychom trochu zpestřili zoufání si nad brexitem, které autor Monitoru zde i v LN často provádí, dejme dnes prostor hlasu, který se z brexitu raduje.
Rovněž ve FT je to například Nigel Lawson, bývalý ministr financí ve vládách Margaret Thatcherové. Ten cituje bývalého guvernéra Bank of England Mervyna Kinga, který nedávno napsal: „Proč byste měl být členem tenisového klubu, když nehrajete tenis (a když ho dokonce vůbec nemáte rád)? Jenom proto, abyste si v tom tenisovém klubu jednou za měsíc zahrál bridž?“
Autor poukazuje na zisky z toho, že Británie nebude muset odvádět deset miliard liber ročně do unijní pokladny, a na britský potenciál uzavřít rychle obchodní dohody s nejrychleji rostoucími ekonomikami světa. Hlavně však prý jde o nadšení z inteligentní deregulace, které nejde spočítat, ale které bude podobně skvělé jako v 80. letech.
Dobře, dobře, uvidíme. Jen však připomeňme, že nadšení z deregulace finančního sektoru skončilo v Británii po roce 2008 jeho efektivním znárodněním, viz Royal Bank of Scotland.
Čtenáře Monitoru JM zvu na mezinárodní konferenci o Evropě, která se koná 19. září.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
