Základem toho, na čem se Německo a Francie domluvily, má být rozpočet eurozóny, který má mít vlastní finanční zdroje: příspěvky členských států i daň z finančních transakcí.
Dvanáct menších zemí eurozóny (Nizozemsko, Belgie, Irsko, tři baltské země, Rakousko, Lucembursko, Malta) ale vyjadřuje zásadní výhrady, nechtějí, aby francouzsko-německý návrh zužoval potenciál pro diskusi. Ke kritice se připojily nečlenské země eurozóny jako Švédsko a Dánsko. Nejhlasitější opozice přichází ze skupiny severních zemí, které se neformálně říká hanzovní liga. Nizozemský ministr financí Wopke Hoestra napsal, že názory na to, zda je společný rozpočet zapotřebí, se liší, Nizozemsko ho odmítá úplně. Další země hovoří o morálním hazardu a fiskální neutralitě, která je s rozpočtem pro eurozónu spojena.
Hanzovní liga odmítá daň z finančních transakcí, náklady na restrukturalizaci zemí ve finančních problémech mají nést věřitelé dluhopisů apod.
Odpůrci společného rozpočtu ale nejsou jednotní a chybí jim pozitivní agenda. Irsko na základě vlastní zkušenosti z nedávné finanční krize například souhlasí s návrhem, aby vznikla společná fiskální kapacita pro případ krize.
…
Komentátor Financial Times Gideon Rachman dnes uvažuje o Mezinárodním nacionalistickém hnutí, což sice zní jako protimluv, ale tak tomu úplně není. Nacionalisty zajímá hlavně štěstí vlastního kmene, kooperace pro ně není úplně přirozená věc. I tak se však rodí jakási nacionalistická internacionála. Národovecké strany jsou na Západě na vzestupu a hledají inspiraci jedna u druhé.
Role Donalda Trumpa je v tomto kruciální. Americký prezident je často portrétován jako izolovaný samorost na světovém pódiu. Ve skutečnosti se vynořuje jako neformální lídr mezinárodního hnutí. Americký prezident už má zjevné následovníky v Evropě, mezi které podle Rachmana patří maďarský premiér Viktor Orbán, šéf italské Ligy Matteo Salvini nebo rakouští svobodní. Dominantním tématem nacionalistů je většinou migrace, něčím je přitahuje i Trumpův protekcionismus. Často nemají rádi mezinárodní instituce a smlouvy.
Protekcionismus nebo ochrana před migrací představují samozřejmě legitimní názor v rámci demokratické diskuse. Potíž je v tom, že když se tito lidé dostanou k moci, naberou často divný směr, jako Trump s dětmi migrantů nebo Salvini se sčítáním a vyhošťováním Romů. Mezinárodní smlouvy a instituce také nejsou jakýmsi vynálezem mocichtivých globalistických elit, ale prostředkem regulace nesmírně komplikovaného komplexního světa v oblasti obchodu, dopravy a cestování. Bez nich přijde zmatek, obchodní války – nebo i války opravdové.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
