Leckdo v Evropě nyní spekuluje o tom, že Trumpův čtvrteční projev ve Varšavě by se mohl k této paralele nějak vrátit. Nad smyslem Trumpovy návštěvy Polska se zamýšlejí i Financial Times.
Trump má velké neshody s Německem ohledně otevřenosti k muslimské migraci a s novým francouzským prezidentem Macronem ohledně klimatu a celkově je západní Evropě protivný jeho bombastický styl apod. Proto se očekává, že Trumpovo přijetí v Hamburgu na summitu G20 bude víceméně chladné, zato jeho přijetí ve Varšavě bude velkolepé.
Polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost sdílí Trumpovu nechuť k muslimské migraci, stejně jako jeho skepsi k nadnárodním organizacím a taktéž k Evropské unii, která Varšavu ostře kritizuje ohledně neliberálních tendencí nové polské vlády.
Domyslet si lze i další společné polsko-trumpovské zájmy: nechuť k politické korektnosti a naopak chuť k vládě silné ruky, kterou si ovšem Trump díky silným pojistkám a rovnováhám v americkém systému zjevně nemůže dovolit.
Podstatná je i otázka bezpečnostní. Zatímco západ Evropy začíná koketovat (zatím pouze koketovat) s myšlenkou společné evropské armády, Polsko jednoznačně sází na Ameriku a na NATO. Polsko na rozdíl od většiny států západní Evropy plní předepsaná 2 procenta zbrojních výdajů na HDP. I v tomto ohledu se Polsko chce prezentovat jako věrný partner Ameriky.
Hlavním tématem Trumpovy návštěvy ve Varšavě ale je energetika. Polsko – aby omezilo závislost na Rusku – začalo dovážet americký zkapalněný zemní plyn. V této souvislosti se očekává i oznámení velkých amerických investic.
Na jednu podstatnou věc analýza FT zapomíná. Polsko je stejně jako Trump přívržencem „špinavé“ uhelné energetiky, protože je na ní dosud silně závislé. Zde si polští představitelé s americkým prezidentem zanotují.
Poláci ale také chtějí Trumpovi představit Summit tří moří (Černé, Baltské, Jaderné), což je nová polská a chorvatská iniciativa sdružující 12 zemí střední a východní Evropy, kde chtějí být Poláci lídrem.
Český prezident Zeman do Varšavy nejede, což lze buď vysvětlit jako vzácný příklad koordinace české zahraniční politiky, protože česká diplomacie Summitu tří moří a polské dominanci nefandí, anebo se Zeman urazil, že se s ním Trump nechce sejít. Anebo se obojí potkalo někde napůl cesty.
Každopádně je česká a slovenská pozice k Summitu tří moří silně skeptická, protože se obě země obávají, že nejde pouze o infrastrukturní projekt, ale o geopolitický projekt, který má rumsfeldovsky rozdělovat Evropu.
....
K energetické bezpečnosti Evropy ještě jedna věc. Podle blogu Nicka Butlera taktéž pro Financial Times mluví jazyk moci v Evropě se stále silnějším německým akcentem. S Británií na odchodu a se stále ekonomicky slabou Francií je Německo prostě příliš dominantní. Posledním příkladem je projekt Nord Stream 2, který přivede zemní plyn z Ruska přes Baltské moře na severoněmecké pobřeží a odsud do střední a západní Evropy.
13 evropských států proti plynovodu Nord Stream 2 protestuje, chce, aby vyjednávání převzala v rámci energetické unie Evropská komise. Energetická unie EU měla diverzifikovat energetické zdroje a omezit energetickou závislost na Rusku. V současnosti ruský plyn uspokojuje 34 procent poptávky po plynu v EU, po dokončení Nord Stream 2 se ruský podíl zvýší na 40 procent. Německo se stane branou ruského plynu do Evropy.
Německo tvrdí, že Nord Stream 2 je čistě komerční projekt, do kterého by se neměly plést ani EU, ani USA.
Každopádně když je německá SPD tak proevropská (a i Nord Stream 1 je její dítě), je otázkou, proč se tolik brání tomu, aby jednání o projektu převzala Evropská komise. Takhle se Německo stává protektorem Evropy a celá Evropská unie je leckomu opět o trochu víc k smíchu.
Autor je předsedou spárvní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
