Čtyřiačtyřicet ukrajinských hostů s sebou doveze dary, v Brně se mezitím zařizuje ukrajinská hudba, menu, tradiční dort, svatební oznámení v cyrilici, oděvy i výzdoba. Obřad bude snímat lokální ukrajinská televize, fotit bude místní fotografka, aby se pak novomanželé mohli těšit z ukrajinského svatebního alba. Nebude chybět ani svatební cesta – kam jinam než do Slavutyče.
Jde o jeden ze střípků akce nazvané Made in Slavutych, kterou se Šedá snaží toto město nedaleko Černobylu dostat do Guinnessovy knihy rekordů. A místní obyvatele zase popostrčit k větší aktivitě a zájmu o své sousedy. Kromě svatební výpravy se také všech 25 tisíc obyvatel pokusilo hromadně požádat o česká víza.
V umění je pravda. Pasta Oner na výstavě odráží nepříjemnou realitu |
„Všichni si myslí, že jsem se pomátla,“ přiznává po telefonu Šedá, která za podobné mezilidské projekty získala před dvanácti lety Cenu Jindřicha Chalupeckého a letos ocenění architektka roku. Vše začalo před dvěma lety, kdy ji oslovili organizátoři slavutyčského filmového festivalu 86 s prosbou, jestli by nemohla něco udělat s návštěvností. Znali už její předešlé projekty z Líšně, Bedřichovic nebo „brněnského Bronxu“, kdy se ji podařilo místní obyvatele rozpohybovat a dostat do ulic.
„Napadlo mě, že bych mohla navázat na svůj projekt ze Silicon Valley, kde jsem se snažila vytvořit pro nejbohatší lidi světa nestandardní knihu rekordů. Tím pádem bych mohla Slavutyč dostat do skutečné Guinnessovy knihy rekordů, když se k Silicon Valley tak přirovnávají,“ líčí umělkyně. Při jedné z prvních návštěv jí totiž tehdejší starosta řekl, že se ze Slavutyče snaží vytvořit ukrajinské „Křemíkové údolí“. „Oni mají Google, my zase Černobyl,“ tvrdil Šedé.
Projekt Made in Slavutych (2017). Výtvarnice Kateřina Šedá.
Šest set nápadů a nic
Slavutyč byl postavený v osmdesátých letech poté, co došlo k Černobylské havárii. Úřady do něj přesídlily obyvatele města Pripjať, které se nachází v zóně zamořené radioaktivitou. Dnes má Slavutyč okolo 25 tisíc obyvatel, místní pobírají téměř dvojnásobný plat oproti zbytku Ukrajiny a průměrný věk místních je díky velkému počtu dětí pouze 32 let. Přesto to tu společensky neklape.
Šedá se rok snažila s místními přijít na to, co by měli společně pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů podniknout. I když po své výzvě obdržela okolo šesti set návrhů, žádný nepřišel s něčím podnětným. „Byly to řada nesmyslů, jako že všichni vylezou na střechy nebo skok z elektrárny,“ vzpomíná umělkyně. „Přestože si všichni stěžují, že tu není práce a po úplném zavření Černobylu bude ještě hůř, nikdo nechtěl založil firmu nebo udělat něco pro město.“ Pak ji zaujal nápad výměny dvou měst, a když jej před místními zmínila, strhla se u piva debata, že se stejně nikam nedostanou kvůli vízům. Když ale jeden z obyvatel zmínil, že by mohli zkusit podat skupinovou žádost, věděla, že trefil hřebíček na hlavičku. V sobotu 3. června, v Den města Slavutyče, se pak obyvatelé tohoto města pokusili vytvořit rekord a vytvořit největší skupinovou žádost o vízum do České republiky.
Projekt Made in Slavutych (2017). Výtvarnice Kateřina Šedá.
Guinnessova kniha rekordů čeká
Jako odměnu vymyslela Šedá pozvání na českou svatbu v ukrajinských kulisách. Z každé stovky přihlášených Slavutyčanů vylosovala jednoho, který dostal oficiální pozvání do Česka. „Nechtěla jsem žádnou klasickou prohlídku města, turistický zájezd nebo diskusi, protože mi jde o to, aby se tu Slavutyčští cítili jako součást rodiny. Když se s místními bavíte, neustále vám opakují, že je všichni vnímají jenom jako levnou pracovní sílu,“ vzpomíná umělkyně.
To se jí potvrdilo i při shánění sponzorů výpravy, kdy se na ni začali obracet ředitelé nejrůznějších firem, jestli by pro ně neměla spíše nějaké ukrajinské pracovníky. České novomanžele pak sehnala přes inzerát na Facebooku. Z pěti nebo šesti párů vybrala padesátníky Hanu Pospíšilovou s Radkem Kašparovským, protože nejvíce odpovídali jejím představám a byli svolní téměř k čemukoliv. „Jeden pár se mi během rozhodování několikrát rozešel a pak zase dal dohromady, připadala jsem si spíš jako psychologická poradna,“ vzpomíná Šedá.
Jakmile bude po veselce, zamíří novomanželé s ukrajinskou delegací na filmový festival do Jihlavy, pak na dva dny do Prahy a nakonec do Slavutyče. Obřad proběhne v Jurkovičově vile v Brně, pak se půjde do kostela a teprve v šest večer začne oslava v hotelu Slavia, která na Ukrajině trvá do ranních hodin.
Teď jde o to, co na slavutyčská víza řeknou komisaři z Guinnessovy knihy rekordů, kterým Šedá v červnu naposílala veškerou dokumentaci. „Jednou z mých motivací byl fakt, že Guinnessova kniha rekordů je plná nesmyslů, a víza pro Ukrajinu jsou podle mě to samé. Takže patří přesně tam,“ dodává výtvarnice.
  |
