Nejpozději v roce 2012 si začali nájemníci v 68 metrů vysoké Grenfell Tower o 24 podlažích stěžovat na nedostatečná opatření. Podle britské listu The Guardian se tehdy při rutinní kontrole zjistilo, že výměnu či obnovu protipožární výbavy nikdo neřešil již nejméně čtyři roky před tím.
V Londýně hoří bytový dům, s požárem bojuje 200 hasičů. Evakuace lidí se komplikuje |
Asociace nájemníků Grenfell Action Group (GAG) nechala totiž roku 2013 udělat zprávu posuzující rizika. Už v té době byly hasicí přístroje v kotelně, motorové kabině výtahu a přízemní rozvodně elektřiny nejméně rok po testovací době. Na některých bylo dokonce napsáno „prošlé“ a naposledy byly kontrolovány v roce 2009.
GAG o tom informovala i místní radnici. Radní z Kensingtonu a Chelsea, které obecní dům vlastní, prý ale jejich varování nebrali v potaz. Ignorovala je i správcovská firma KCTMO, která má dům na starosti.
#Glenfell Tower drawings. Single stairs for 120 flats in 24 floors. Flats started on 4th floor, lower ones added in remodelling. #LondonFire pic.twitter.com/5Gl3JqILlD
— Mark Ashley (@themarkashley) 14. června 2017
Panelová budova následně od roku 2014 podstupovala rekonstrukci za 10 milionů liber (téměř 300 milionů korun), která skončila v květnu 2016. Její součástí měly být i nové bezpečnostní prvky. Podle britského deníku však není zřejmé, jestli se při ní dbalo na stížnosti obyvatel.
Nájemníci si totiž v roce 2016 stěžovali na jediný nouzový východ v budově. Argumentovali, že pokud by jej zablokoval požár, lidé by byli v budově uvězněni. Na blogu GAG se v listopadu minulého roku objevil příspěvek, v němž si skupina stěžovala, že „je to skutečně děsivé, že pouze nějaká katastrofa by přiměla autority řešit rizika budovy“. Dokonce explicitně jmenovali požár jako příklad takové události.
  |
V minulosti v budově také byly problémy s pohotovostním světelným systémem a zdroji elektřiny kvůli špatným kabelům. Stejně tak se pochybovalo, jestli se čtyři hasičská auta, která by v případě požáru vyjela k budově takové velikosti, vejdou do zóny pohotovostního přístupu kolem budovy.
‚Ztratili jsme vše‘
Že byla požární opatření nedostatečná a nepřišlo žádné varování, popisují i lidé, kterým se podařilo z domu uniknout.
DĚTI PADAJÍCÍ Z OKENJeden z přihlížejících ničivému požáru podle britské agentury PA chytil dítě, které padalo z desátého patra budovy. Agentuře to řekla svědkyně události Samira Lamraniová. „Lidé se začali objevovat v oknech, zoufale mlátili do věcí a křičeli, aby na sebe upozornili. Jedna žena gestikulovala z pootevřeného okna, že se chystá vyhodit své miminko, a doufala, že je někdo zachytí. Jeden z přihlížejících mužů se rozběhl a dítě chytil. Ze všech stran bylo slyšet bušení a křik uvězněných lidí. V tvářích se jim zračila smrt, přestože jsme je ujišťovali, že jsme zavolali záchranné složky a dělali jsme vše pro to, aby byli zachráněni. Kamarádka mé dcery popisovala, že viděla muže, který si vyrobil improvizovaný padák, aby se odtud dostal. V oknech bylo mnoho dětí, dalo se to poznat podle jejich vysokých hlasů. Jejich pištění o život mi v hlavě zůstane ještě dlouho,“ uvedla Lamraniová. Další obyvatelka panelového domu vystupující pod jménem Zara popsala, jak žena z pátého či šestého patra budovy vyhodila svého asi pětiletého syna. „Myslím, že je v pořádku. Zřejmě má jen nějaké zlomeniny a odřeniny,“ řekla Zara. Jiná žena podle ní stále opakovala, aby zachránili její dítě. „Jen jsme tu scénu sledovali. Nemohli jsme jí nijak pomoct,“ řekla podle listu The Guardian. |
„Viděl jsem, jak se oheň šíří nahoru. Kvůli obložení to bylo strašně rychlé, protože je hořlavé a chytalo jako sirky. Zůstalo mi jen oblečení, co mám na sobě a můj telefon. Vše ostatní jsme ztratili,“ řekl muž, který viděl z vyššího patra, jak se oheň rozšiřuje.
Jeden z místních obyvatel řekl, že slyšel sousedův požární poplach, ale nebral to příliš vážně. Až když uslyšel souseda křičet, uvědomil si, že něco je špatně.
Jiní lidé naopak tvrdili, že požární alarm nefungoval a nespustili se ani postřikovače na stropech. „Dostal jsem se ven poté, co jsem zvenku slyšel lidi volat, aby obyvatelé neskákali z oken. Nevím, jestli se to skutečně dělo, ale horší je, že vůbec nefungovaly hlásiče,“ řekl serveru BBC News Paul Munakr ze sedmého patra.
„Mám štěstí, že jsem naživu. Spousta lidí se z budovy nedostala,“ řekl pro The Guardian. „Ztratil jsem vše, co jsem vlastnil. Stojím tady ve všem, co mám,“ dodal.
I don't think I've ever seen anything like this. Those poor people #GrenfellTower
— Alex McCarthy (@Al_Mac8) June 14, 2017
pic.twitter.com/Fj7O1f2jMJ
Siar Naqshabandi žije spolu s bratrem ve třetím patře. V době požáru byl však pryč. „Vrátil jsem se zhruba ve tři čtvrtě na dvě a uviděl jsem, že dům je v plamenech. Zavolal jsem bratrovi, ať se okamžitě dostane ven.“ Ve 23. patře domu má Siar další část své rodiny. „Říkali lidem, aby neopouštěli budovu.“
Nevíme, jestli příbuzní žijí, nebo ne
David Benjamin, který zůstal v bytě své přítelkyně ve 4. patře řekl, že usnul, když v tom zaslechl bouchání. Vstal, aby zjistil, co se děje. Najednou slyšel křičící sousedy: „Hoří! Hoří!“ Uvažoval, že s přítelkyní budou v bytě ve větším bezpečí. Zavolal dalšímu sousedovi, aby okamžitě uprchli. „Obuli jsme si tenisky a z okna viděli lidi, jak utíkají ven, kde byl hustý kouř. A tak jsme vyběhli a vydali se po schodech.“
Jiný muž, který utekl ze 17. patra řekl, že byl upozorněn na nebezpečí při příjezdu požárních aut. „Viděl jsem hasičské vozy a koukal, co se děje. Vyšel jsem na společnou chodbu, abych zjistil, jestli nejsou sousedi v potížích, ale nic. Cítil jsem kouř.“ Dodal, že oheň viděl, až když se vyklonil z okna. „Musel jsem se skutečně natáhnout, abych ze 17. patra něco viděl. Spatřil jsem oheň a padající obložení.“ V závěru dodal, že se mu podařilo se svou osmašedesátiletou tetou dostat skrze hustý kouř ven z budovy. Obával se však o osudy ostatních, kteří na útěk čekali delší dobu.
Ahmed Chellat přišel do střediska Rugby Portobello a hledal svého švagra s manželkou a jejich tři děti. „Nevíme, co se stalo,“ řekl. „Volal jsem, ať vyjde ven, ale on odvětil, že nemůže. Prý mu bylo doporučeno skládat ručníky pod dveře a počkat, až pro něj přijdou.“ Ahmed se svým švagrem naposledy hovořil v půl třetí ráno. „Říkal, ať to nechám na hasičích.“
Mnoho přeživších si stěžovalo na nedostatek informací. „Není tu od nikoho žádná koordinace. Policie za námi nepřišla,“ řekl Ahmed. Dodal, že v centru jsou lidé, kteří nemají tušení, jestli jsou jejich příbuzní živí nebo mrtví, jestli jsou stále v domě, nebo ne.
