Dát věží šach mat... To čeští fotbalisté dlouhá léta zvládali na jedničku. Stačilo, když se v jejich útoku tyčil Jan Koller. Vypadalo to tak prostince, přesto byla taktika s dvoumetrovým Honzou ze Smetanovy Lhoty, střílejícím jeden gól za druhým, velmi účinná a soupeři proti ní jen zřídka nalezli zbraň.
Když však loni po Euru nejúspěšnější kanonýr v historii národního týmu český dres odložil, systém s dlouhánem Češi rádi opustili. Po letech neustálého nakopávání snad ani útočit neuměli a z přednosti se najednou stal tíživý stereotyp.
Před sobotním utkáním pravdy je potřeba vyladit staré vazby tak, aby Kollerův comeback neskončil rozpaky. Stačí si vzpomenout, že nejúčinnější byl Koller na trávníku ve chvíli, když neznamenal z české strany pro soupeře jediné nebezpečí. Víc prostoru k vyniknutí totiž získal, pokud v útoku dokázali zahrozit i jeho ostatní spoluhráči. Třeba jako při posledním vítězství v Bratislavě.
