PRAHA Už přes tři týdny nemá Zdeněk Hromádka jedinou zprávu o své pětileté dceři Aničce. Jeho manželka Olga, která ji před dvěma lety unesla do Ruska - země svého původu, mu nebere telefony a nehlásí se ani ruským sociálním pracovnicím. Holčička by přitom měla vyrůstat u otce v Praze, tak jak rozhodly české soudy.
„Ruské úřady pouze vědí, že manželka s Aničkou nejsou v Petrohradě. Přesné místo, kde nyní jsou, jim odmítla uvést, stejně jako telefon, na kterém je k zastižení,“ popsal současnou situaci Zdeněk Hromádka. Když už se jí manžel dovolá na mobil, po prosbě, ať mu předá Aničku, mlčí a telefon pokládá.
Bezmocné české úřady Případem se nyní začne zřejmě zabývat i petrohradská policie. Hromádka prostřednictvím českého konzula v Petrohradě Jiřího Tomeše doručil na tamní policii žádost o pátrání po dívce. „Prosím vás, abyste přijali neodkladná opatření směřující k pátrání po mé dceři Anně Valerii Hromádkové,“ píše Hromádka v žádosti. „Naposledy jsem s dcerou hovořil telefonicky 3. 7. 2010. Poté s ní už nemám žádné spojení. Olga Hromádková tají místo, kde se s dcerou nachází,“ dodává.
Pro pátrání po Aničce mluví i fakt, že se matka nehlásí ani sociálním pracovnicím a tají před nimi místo svého pobytu. Přitom by o všem měla úředníky informovat.
O své bezvýchodné situaci Hromádka zpravil i české úřady. Ministerstvu práce a sociálních věcí zaslal žádost s prosbou o pomoc ve svém případu. Jenomže česká oficiální místa jsou na ta ruská krátká. Zatím u nich za dva roky nezmohly nic. Rusko totiž není signatářem haagské úmluvy, podle které se musí unesené dítě vrátit do země svého původu a úřady ze země, kam bylo dítě uneseno, by s tímto návratem měly pomoci.
„V daném případu považujeme možnosti vyplývající z kompetence ministerstva spravedlnosti za velmi omezené,“ řekl LN Jiří Hovorka z tiskového odboru ministerstva. Mohou tak pouze posílat ruským soudům překlady českého rozhodnutí, podle kterého má Anička žít v Česku s otcem. Na ty ale tamní soudy nereagují.
„Nejsme účastníkem řízení, nemůžeme nijak intervenovat v prospěch pana Hromádky,“ zní od počátku z ministerstva spravedlnosti. A podobně argumentuje i ministerstvo zahraničí či brněnský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Před pár měsíci navíc ruský nejvyšší soud v Moskvě zamítl Hromádkovo odvolání proti rozhodnutí nižšího ruského soudu. Ten již v minulosti odmítl vykonat usnesení českého soudu. „Soudy tak rozhodly i přesto, že Česko a Rusko mají podepsanou dohodu o uznávání rozsudků,“ popisuje Zdeněk Hromádka.
Únosu šlo zabránit Paradoxem celého případu je, že k únosu nemuselo dojít. V době, kdy u Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhalo řízení o svěření Aničky do péče, měl Zdeněk Hromádka strach, že by jeho manželka mohla i s dcerou odjet do Ruska. Proto několikrát žádal soudkyni Pavlu Schütznerovou, aby předběžným opatřením matce s Aničkou zakázala z Česka vycestovat. Ta to ale pokaždé zamítla s odůvodněním, že by pak žena nemohla odjet ani na dovolenou k moři. Jeho obavy se nakonec skutečně vyplnily.
Za dva roky, kdy Anička žije v Rusku, za ní byl otec, na své vlastní náklady, dohromady jedenáctkrát. Z toho ji viděl pouze osmkrát a vždy jen na chvíli a za dohledu manželky či dalších jejích příbuzných. Navíc víza, která jsou k návštěvě Ruska nutná, dostal jen díky tomu, že byl účastníkem soudního řízení v Petrohradě.
„Nevzdám se!“ S rozhodnutím soudů se Zdeněk Hromádka smířit nehodlá a vše chce řešit u Štrasburského soudu pro lidská práva. Tam už půl roku leží jeho žaloba na udělení ruského občanství, které Anička v nestandardně krátké době a bez jeho souhlasu dostala. To, že má nyní dívka i ruské občanství, hraje v její i Hromádkův neprospěch. Rusko totiž své občany brání, a proto ji nechce vydat zpět.
A ke Štrasburskému soudu poputuje teď i další stížnost Zdeňka Hromádky: opět na ruské soudy a fakt, že odmítly uznat české soudní rozhodnutí. „Nevzdám se. Udělám cokoliv, abych Aničku získal zpět. Ona má právo na to, aby ji vychovávali oba rodiče,“ dodává odhodlaně Zdeněk Hromádka.
