Novinka vychází čtyři roky po předchozí desce Comet, Come to Me, přičemž se jedná o už dvanáctý titul této devětačtyřicetileté tvůrkyně. Připomeňme si, že debutovala v roce 1993 titulem Plantation Lullabies, který vydala její objevitelka Madonna na svém labelu Maverick.
Kromě vlastní sólové kariéry Meshell Ndegeocello spolupracovala ve studiu nebo na pódiích s řadou slavných umělců ve velmi širokém žánrovém spektru, od elektroniků Basement Jaxx přes jazzového klávesistu Roberta Glaspera až po Rolling Stones.
Osobitý otisk
Coververze provázejí Meshell Ndegeocello po celý tvůrčí život, nahrávala je na rozličné příležitostné projekty i v rámci vlastní řadové diskografie. V roce 2012 dokonce natočila tematickou desku Pour une Âme Souveraine, sestavenou ze skladeb z repertoáru klavíristky a zpěvačky Niny Simone.
Koncept novinky Ventriloquism tkví v převedení klasických popových a R&B písní z 80. a 90. let ani ne tak do současnosti (protože žádné hypermoderní experimenty se zde neodehrávají), jako spíš do cítění nové interpretky, tedy Meshell Ndegeocello.
Mezi zpracovanými hity se sešla docela zajímavá společnost, od experimentujícího funkymana George Clintona a opěrných sloupů černé hudby Prince a Tiny Turner přes kněžku intimních nálad Sade až po popové hvězdičky Janet Jackson či holčičí trio TLC.
Dlužno ovšem dodat, že úpravy Meshell Ndegeocello jsou skutečně, jak se občas říká, autorské. Neboli – některé písně přizpůsobila interpretka svému vidění (či spíš slyšení) světa natolik, že je lze jen těžko poznat.
Což lze dokumentovat třeba na velkém, v originále střednětempovém a tepajícím hitu Private Dancer, který pro Tinu Turner napsal Mark Knopfler, z něhož Meshell Ndegeocello udělala velmi sofistikovanou introvertní baladu.
Podobná, na akustické kytaře postavená, ostatně vznikla i z jedné z nejprovařenějších písniček „devadesátek“ Waterfalls od TLC, v jejíž nové verzi vyniká pěkně vystavěná melodie.
A vyloženě zábavného experimentu se Meshell Ndegeocello „dopustila“, když píseň Atomic Dog, původně typicky bláznivý funky singl George Clintona z roku 1982, přetvořila v nahrávku v západoafrickém stylu s proplétajícími se kytarami, jako by ji nahrála kapela typu Tinariwen. Čímž vlastně, hudebněhistoricky, vrátila černošské funky „domů“.
Minimalistický Prince
Vyslovenou ozdobou alba je ovšem další balada, více než třicet let stará Princova písnička Sometimes It Snows in April. V ní Meshell Ndegeocello ukazuje, jak velmi tradičními a minimálními prostředky – v tomto případě rozklady elektrické kytary, jednoduchou rytmikou a pár elektronickými zvuky ve spojení s cituplným, možná až dojemným zpěvem – dosáhnout naprostého maxima ve smyslu účinku na otevřeného posluchače.
Sbírkou svých coververzí písniček, z nichž mnohé v minulých dekádách dokonce i česká, natožpak americká rádia „drtila“ do omrzení, Meshell Ndegeocello dokázala, že i ve své době zprotivené hity mohou mít svoji trvanlivou hodnotu a jsou inspirativní pro současné tvůrce.
Jde o to, nejít po povrchu, ale vcítit se do jejich podstaty, což Meshell Ndegeocello evidentně zvládá velmi dobře. Možná i díky své basové specializaci: umí jít do hloubky, do samotného nitra.
