Šlechetné klimaktérium.
Takto lapidárně charakterizoval kdysi geniální literární kritik Jan Lopatka Jiřinu Švorcovou. Jak jsme zjistili s odstupem, Švorcová byla podivuhodně konzistentní, což - v porovnání s těmi rychlopřevlékači kabátů - nutno hodnotit s respektem, jakkoliv se s pohledem Švorcové na svět neztotožníme. Její dobově tendenční politické působení je více známo, než některé její zajímavé a odvážné dobré skutky, jimiž se sama nechlubila a nikdo to za ní neudělal. Lopatkova charakteristika toto vše implicitně zahrnuje, ale současně naznačuje i jakousi lehkou soběstřednost a nedostatečné povědomí reálného kontextu.Důvtipnému čtenáři předkládám tuto asociaci, která se mi mimoděk vybavila při přemýšlení o Němcové, s důvěrou, že si sám s užitkem zanalyzuje ony možné spojitosti.