Slabší
Ad 1) Řezník samozřejmě není mainstream (tím méně norma) a ani z principu být nemůže, důvody jsou snad zřejmé). Skutečně se nedomnívám, že by ze statistického vzorku 1000 lidí mezi 15 a 25 lety poslouchal horrorcore více než jeden.Ad 2) Znakem toho, jak „na tom jsme“, by snad měla být spíše reakce společnosti a schopnost se s nějakým jevem vypořádat, než vcelku pochopitelná časová prodleva. Tvrzení „oni to měli dřív, jsme sto let za opicema“ je poněku přihlouplé.Ad 3) Zavírat lidi na základě jejich výroků bez zhodnocení kontextu, ve kterém je pronesli, je hezký příklad právního pozitivismu, tak hezky praktikovaného třeba minulým režimem. Takže ano, říkají-li dva totéž, skutečně to nemusí být totéž (duh). Stát opravdu nemá právo kecat někomu do toho, co považuje za humor, ironii nebo uměleckou nadsázku, bez ohledu na panující mravní úzus. Ostatně střílení si z mravního konformismu je (patrně) hlavním obsahem celého horrorcoru a kdyby se za tohle zavíralo, je opravdu něco špatně. (Zhodnocení toho, jestli je daný projev součástí vážně míněné politické agendy, či nikoliv, může být přirozeně ošemetné, ale to už vyplývá z povahy věci, řešením rozhodně není vypracovat seznam zakázaných témat.)Jinak s vyzněním článku celkem souhlasím, ostatně nějaký Řezník je pro člověka, který na internet nechodí jenom kvůli televiznímu programu na Seznamu, celkem čajíček. Na celé aféře mi však přijdou zajímavé úplně jiné věci, než tři zmíněné body (například právě hranice humoru, celkově zábavný střet šosácké morálky s něčím, co je mimo její chápání či v obecnější rovině absolutní represe všeho, co je „ošklivé“, z pole toho, o čem „slušní lidé“ mluví).