WWII

Druhá světová válka má tři kategorie obětí.Ta první je vzhledem ke svému původu a historii cháněna trestně-právně. Je otázkou, jestli je to dobře, ale je to fakt, o kterém i diskutovat je velmi ošidné. Kategorií druhou jsou pak oběti vítězů. I zde bychom našli ve středoevropském prostoru ideologické rozdíly. Dříve byly glorifikovány oběti sovětské, nyní jsou tyto opomíjeny, ba násilně zatlačovány do pozadí, a současně jsou vyzdvyhovány oběti západní. Inu klasicky u nás ode zdi ke zdi.A pak jsou tu oběti poražených, ty nás zajímají nejméně. Nevyhrály. Celé je to pak ve všech kontextech smutné konstatování stavu. Bohužel. 

Složitý problém

Článek shrnuje fakta, podle všeho se ale nedostává hlouběji pod hladinu problému. Pro středoevropského čtenáře zůstane v množině, na níž bude nahlížet dogmatem vlastního vztahu k Němcům, respektive fašistickému Německu. Od počátku se snažím sledovat fakta a názory ze světových médii, včetně diskuzí, do níchž se zapojují Američané, Číňané a Korejci. Jde skutečně o problém hluboký ve všech směrech, včetně religiozního, kdy jsem zjistil, že nelze inkriminované válečné zločince ze svatyně vyňat. Promiňe, ale volání po tlusté čáře je novinářské klišé. Nebylo toho dosaženo v Evropě, možná jenom na papíře. V myslích lidí zůstanou křivdy WWII živené po dlouhé generace, obávám se, že až po křivdy další, možná hlubší. Denacifikace Německa je pouze přelud, živený jeho skvělou ekonomickou úrovní. Vrátíme-li se k Japonsku, trapné - neslané a nemastné bez podstaty - vyjádření Bílého domu je nemusí trápit, vzhledem k faktu, že tzv. Pacifické století, taktika prezidentem Obamou vyhlášená, bez něj nepůjde realizovat. A to nehovořím o faktu, že příští velký světový konflikt se pravděpodobně odehraje zde. A svatyně Jasukuni k tomu nijak více nepřispěje. Karty už jsou dávno rozdány.