Paříž, Berlín i Brusel ale začínají být nervózní z toho, že britské požadavky na upřesnění pozice této země v EU nejsou dostatečně jasné.
Vzkazují tedy do Londýna, že pokud má být na prosincovém summitu EU dosaženo dohody, je třeba požadavky urychleně upřesnit.
Co víme a tušíme o britských požadavcích? Doma tomu Britové říkají „reforma EU“, asi proto, že to z ní tak nějak optimisticky; ve skutečnosti jde spíše o mírné rozvolnění integrace.
Za prvé budou Britové žádat, aby byla zrušena preambule Lisabonské smlouvy, která mluví o „ever closer union“, tedy o politickém cíli stále se prohlubující unie.
Státy, které nejsou v eurozóně, mají být lépe informovány o tom, co se v eurozóně vlastně schvaluje a chystá. Mají asi sedět na jednáních bez možnosti hlasovat.
Británie chce záruky, že bude schválen TTIP, tedy euroatlantická dohoda o volném obchodu.
Spojené království bude chtít lepší fungování jednotného trhu, větší důraz na ekonomický růst apod.
Separatisté chtějí nové referendum za samostatnost Skotska |
Samozřejmě bude muset být dosaženo nějakého kompromisu. Naprostá většina Evropanů si přeje, aby Británie zůstala v Unii, a chtějí jistě Brity nějak povzbudit, na druhou stranu je jasné, že z britských požadavků lze akceptovat jenom něco, nikoli přijímat nějaký diktát či ultimátum.
Britské požadavky i hlasování přicházejí vůbec z hlediska celé Unie v nejméně vhodnou dobu. I kdyby totiž vypadla ona preambule o „stále se prohlubující čisevřenější unii“, je jasné, že vývoj půjde opačným směrem.
Tak proč si lhát do kapsy – Evropskou unii zjevně čeká bouřlivé a turbulentní období, nemůže to ale logicky dopadnout jinak, než že Evropa v některých oblastech bude muset integraci posílit nebo se nějakým způsobem federalizovat, což je ovšem něco jiného než nějaký tupý centralismus.
Referendum o setrvání Británie v Evropské unii zřejmě bude v červnu 2016 |
Uprchlická krize již dnes napovídá, že EU bude muset společnými prostředky a silami hájit jak vnější hranici EU, tak vnější hranici Schengenu. Unie bude muset více koordinovat (či dokonce mít společnou) imigrační a azylovou politiku.
To všechno bude něco stát, bude patrně potřeba vydat zvláštní dluhopis, možná přece jen přijde na řadu i nějaká společná daň, i když to zatím všichni dementují.
Krize eurozóny také ještě neskončila, pouze na nějakou dobu utichla. Časem bude na stole zase – posílení bankovní unie, společné pojištění vkladů apod.
Britové si mohou dohodnout, že budou více na blízku tomu, o čem se rozhoduje v eurozóně, ale za chvíli budou chybět u azylové unie, migrační unie a kdoví čeho ještě. Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus.
Cameron vyloučil nové referendum o skotské nezávislosti |
Larry Summers ve svém komentáři pro Financial Times znovu opakuje svůj vícekrát artikulovaný argument: Existuje spousta důvodů, proč je třeba právě nyní masivně investovat do infrastruktury.
Cena kapitálu je výjimečně nízká. Pracovní síla pro stavebnictví je dobře dostupná. Materiálové náklady jsou nízké, protože komodity klesají. Investice jsou nízké,měřeno historickými standardy. Investovat dnes do zanedbané infrastruktury znamená uvolnit ruce budoucím generacím.
Summers mimochodem uvádí, že poškození automobilů v důsledku špatné infrastruktury činí až 109 miliard dolarů ročně, což je dvakrát více, než Američané ročně utratí za leteckou dopravu nebo osobní počítače.
Dodejme k tomu, že většina Summersových argumentů se vztahuje i na Evropskou unii, snad krom toho, že některé státy EU jsou předlužené. Česká republika všakpředlužená není, a pokud si dnes půjčujeme za negativní úrok, možná bychom měli razantní zvýšení investic do infrastruktury zvážit. Zdá se ale,že veřejnost ani politika asi nejsou schopny tento sice logický, ale přitom zdánlivě radikální argument bývalého amerického ministra financí vstřebat. Koneckonců Summersovy argumenty mají sice hlavu a patu, jenže i v USA působí s tímto názorem trochu jako exot. A žádný prezidentský kandidát jeho argument nepřebírá.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
