Analýza obsahuje spoustu interaktivních grafů, map a tabulek. V některých ohledech nemají agentury jako Reuters a Bloomberg tak dobrý přehled jako třeba státní statistické úřady a centrální banky, v jiných ho mají ale mnohem lepší, protože agentury mohou sbírat, zpracovávat a třídit nejčerstvější megadata o akcionářích z výročních zpráv obchodovatelných firem a dalších zdrojů. Agentura analyzovala data 678 čínských investičních a akvizičních vstupů a tzv. dealů.
Čínští státní a korporátní lídři objíždějí svět od Afriky přes Asii a USA až po Evropu se zdánlivě bezednou peněženkou v ruce. Zatím nejdůkladnější audit čínské přítomnosti v Evropě ukazuje, že Čína za posledních deset let utratila v Evropě za nákup firem nebo zde investovala až 318 miliard dolarů. Za uplynulou dekádu Čína v Evropě investovala o 43 procent víc než v USA.
Jde o investice od infrastruktury na jihu Evropy až po technologické společnosti na západě. Čínská expanze proto už před časem zneklidnila evropské lídry od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona po německou kancléřku Angelu Merkelovou, kteří volají po společném evropském regulatorním řešení.
Některé země mají stovky čínských „dealů“ (omlouvám se, že neumím najít český ekvivalent, ale nejde pouze o investice ani pouze o akvizice ani o obchodní případy, to je vůbec něco jiného). Británie 227, Německo 225, Francie 89, Itálie 85, Švédsko 24, Česko podle Bloombergu pouze 10. Čína koupila asi 360 společností, jako je italský výrobce pneumatik Pirelli nebo irská leasingová společnost Avolon Holding, čínské entity kontrolují v EU čtyři letiště, šest přístavů, větrné farmy a 13 profesionálních fotbalových týmů.
Dostupná data ale podceňují skutečný rozsah investic, protože nezahrnují dealy, které nebyly zveřejněny. Číslo by bylo vyšší o dalších zhruba 15 miliard dolarů.
Nikde není koncentrace čínských investic větší než v Londýně, kde Číňané vlastní deset mrakodrapů v City i Canary Wharf. Více než polovina čínských investic přichází do pěti největších zemí EU. Na jihu a východě Evropy mají ale Číňané největší zájem o infrastrukturu, jako jsou přístavy v Řecku a na Kypru. Nejvíce investují do chemického průmyslu, do energetiky, důlní činnosti, nemovitostí, sítí, průmyslu a internetových společností.
Zatímco západ Evropy chce o regulaci čínských investic diskutovat, východ a jih Evropy o tom nechtějí slyšet.
Česká republika se na mapě čínských investic v Evropě prakticky nevyskytuje, uskutečněné dealy jsou zatím z hlediska Evropy (ale vlastně i z pohledu české ekonomiky) zcela irelevantní a marginální. Nikdy nebudeme čínskou branou nikam a do ničeho. Tou zůstane Londýn, brexit nebrexit.
V EU máme pozici země, která si na leccos stěžuje nebo se lecčemu brání, k větší společné regulaci čínských investic bychom se ale zrovna připojit mohli, může to být v našem strategickém zájmu. Nejprve bychom si ovšem měli splnit domácí úkol s tím, že vytipujeme strategická odvětví a firmy, kde nechceme cizí státní kapitál.
A i když je čínská přítomnost u nás marginální, jeden velký případ může leccos změnit. Stačí, když se nějaká důležitá firma dostane do problémů a Čína o ni bude mít zájem.
Kratší verze přečtena v úterý v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
