Merkelová potřebuje získat určitý prostor na dohodu s Macronem. Německý politolog Ulrich Speck se domnívá, že bude nějaký rozpočet pro eurozónu; bude sice jen symbolický a malý – v řádu několika miliard eur –, ale bude. Bude ustaven ministr financí, i když to bude de facto jenom nové jméno pro šéfa euroskupiny bez velkých pravomocí, ale nějaký bude.
Speck vysvětluje, že jde o symboly, ale jak Macron, tak Merkelová symboly potřebují. Macron potřebuje deklarovat vítězství a Merkelová potřebuje kredit coby lídryně Evropy.
Liberálové z FDP se přitom prezentují jako největší jestřábi ohledně eura. Šéf FDP Lindner je zásadně proti transferové unii, a navíc FDP žádá ministerstvo financí, které je ve věci eurozóny nejvlivnější.
Aby se FDP dostala do vlády, musela by akceptovat dohodu Macrona a Merkelové ve věci eura a pokračování Schäubleho na postu ministra financí.
Klíčovou otázkou je, do jaké míry bude FDP schopna připustit nějaký kompromis ve věci eura. Možná se tvrdá pozice dostala do genů a identity strany, která se už jednou vnitřně rozložila a oslabila právě kvůli sporům o euro a odnesla to odchodem z parlamentu.
Lindner se může stát lídrem opozice, tlačit ve věci eura a uprchlíků – tedy v oblastech, kde je Merkelová zranitelná – a chystat se na volby v roce 2021.
Anebo SPD odolá lákadlu vládních limuzín, pochopí, že další juniorní post ve velké koalici je polibkem smrti, a odejde do opozice.
Wolfgang Münchau na svém novém blogu Outside the Reservation upozorňuje, že strana AfD se může stát třetí největší stranou v německém parlamentu a její lídři budou de facto lídři opozice. Přitom to už dávno není strana, která je proti euru, nýbrž – podle Münchaua – strana dnes tak pravicová a populisticky nacionalistická, že proti tomu francouzská Národní fronta bledne. A pak že jsou německé volby nudné...
