Na serveru Bloombergu se ptají, jestli je to konec medvědího trhu, nebo něco udržitelného.
Těžko říci. Akcie v posledních týdnech utrpěly opravdu hodně, ale nic v historii nejde srovnat s dopadem koronaviru na ekonomiky. Ke skepsi jsou dobré důvody. V minulých krizích trvalo burzám v průměru 18 měsíců, než se úplně vzpamatovaly. Nikdy ale zase neexistovaly tak obrovské stimuly ve výši bilionů dolarů a měnové financování všeho možného k tomu.
Nárůst počtu nezaměstnaných za jediný týden v USA je rekordní, ale stimuly jsou také rekordní. Proti každému optimistickému argumentu stojí nějaký pesimistický. To je pořád lepší, než kdyby všichni zanechali veškeré naděje.
Poznámka Monitoru JM:
Propady akciových ještě přijdou, i když už nemusejí být tak drastické. Potíž je v tom, že nikdo neví, jak dlouho bude zavření ekonomik trvat, a i kdyby se opatření rozvolnila, otázkou je, jak dlouho se lidé budou bát chodit do práce. A koneckonců injekce amerického akciového optimismu do Evropy už skončila, evropské akcie dnes ráno zahájily poklesem.
…
Velmi temně vyznívá většina článků slovutných ekonomů na serveru Project Syndicate.
Nouriel Roubini třeba píše, že nejlepší možností je, že přijde recese mnohem hlubší než v roce 2008, je tu ale i šance, že to bude ještě mnohem, mnohem horší.
MACHÁČEK: O epidemii, expertech, holistice a politice |
Před 12 lety a stejně tak po roce 1929 se akcie propadly o 50 procent, zamrzly úvěrové linky a HDP klesalo o 10 procent ročně nebo víc. To všechno ale trvalo tři roky. V naší situaci tři týdny. Dokonce mainstreamové finanční firmy jako Goldman Sachs, Morgan Stanley a JP Morgan očekávají propad amerického HDP o šest procent v prvním čtvrtletí – a až o 30 procent ve druhém čtvrtletí. Americký ministr financí varuje, že nezaměstnanost může být až 20 procent.
Každý komponent agregátní poptávky je ve volném pádu. Není to ani V, ani U, ani L. Je to vertikální pád. Ani během tzv. velké deprese a druhé světové války ekonomiky nezavřely krám, a ještě k tomu najednou. V USA, Číně i v Evropě.
Aby to dopadlo lépe, muselo by se objevit světélko na konci tunelu. Vývoj vakcíny bude trvat, bylo by třeba daleko víc testovat. Centrální bankéři budou muset ekonomiky polít všemi nekonvenčními politikami, které je vůbec napadnou. Kvantitativní uvolnění, úvěrové uvolnění, záruky pro banky, fondy i pro korporace, negativní úroky, dary apod. I tak můžeme časem narazit díky monetizaci do zdi inflace – s tím, jak negativní nabídkové šoky zmenší potenciál ekonomik. Po roce 2008 odpověď vlád a centrálních bank přišla, i když se zpožděním. Pokud se nám nepodaří zkrotit pandemii, pokud ekonomická reakce vlád nebude adekvátní, a do toho ještě přijde nějaká válka nebo zničující kybernetický útok, tentokrát tak šťastní nebudeme.
Poznámka Monitoru JM:
Myslí to Roubini jako varování, nebo nás nabádá k sebevraždě?
…
Ekonomka Carmen Reinhartová píše, že je třeba dělat cokoli, co je možné, k rozbíhání měnových a fiskálních politik, které jsou mimo rámce normálního uvažování.
MACHÁČEK: Ekonomická krize – dvě různé školy |
Není žádná historická epizoda, z níž bychom mohli vyjít. Celé kontinenty se pustily na cestu restrikcí. Na španělskou chřipku zemřelo v USA v letech 1918 až 1919 celých 675 000 lidí a na světě 50 milionů lidí. V roce 1918 ale vzrostla americká ekonomika o devět procent a v roce 1919 – uprostřed pandemie – o procento.
Vzhledem k tomu, že nevíme, jak dlouho budou opatření trvat, nejde nic předvídat, prognózy jsou jen dohady a věštění. Simultánní poptávkový i nabídkový šok ale zcela jistě překoná rok 2008.
Banky jsou zdravější než před 12 lety, ale bilance firem nikoliv. Tím, jak bude výrobní sektor postižen výpadkem dodávek, a s tím, jak je sektor služeb de facto paralyzován, dojde k vlně bankrotů navzdory fiskálním a měnovým stimulům. Komplikovaná situace je i na nových trzích. Před 12 lety svět zachránil růst v Číně a většina tzv. emerging markets zvládla tehdejší krizi ve tvaru písmena V. Dnes to tak není, nové trhy jsou v horším stavu.
Nikdy od 30. let nezažil svět takovou kombinaci propadu globálního obchodu, deprese cen komodit a synchronní ekonomický pokles.
…
MACHÁČEK: D-Day americké centrální banky a palebná síla |
Podle Mohameda El-Eriana musejí ekonomové opustit svoji obvyklou komfortní zónu a přistoupit k vícedisciplinárnímu přístupu. Důležitá je ekonomie pandemií, ekonomie strachu a „ekonomie jističů“. Jističem autor míní, že ekonomie musí poznat a identifikovat, které části „elektrických okruhů ekonomiky“ mohu způsobit zkrat, a na základě toho navrhovat vládám rychlá řešení.
Čelíme globálně něčemu, čemu čelili donedávna pouze komunity postižené zemětřesením či jinou rozsáhlou přírodní devastací, a následné kaskádě ekonomických devastací, které z toho vyplývají. Lidé by rádi utráceli, ale nemohou. Obchody by rády prodávaly, ale nemohou.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
