Novým kabátem je to, že místo státu cenzurují korporace a internetové firmy nebo univerzity v rámci svých autonomních pravidel, také proto, že americká ústava cenzuru naprosto vylučuje. Paradoxem je, že necenzuruje ten, kdo je zrovna u vlády (respektive u exekutivy), ale cenzuruje se – jako právě v USA – na pomoc pokrokové opozici, která chce vyhrát volby.
Firmy Facebook a Twitter tak na začátku týdne zakázaly šířit link na článek deníku New York Post, jenž uveřejnil e-maily Huntera Bidena, syna kandidáta Joea Bidena. E-maily se týkaly byznysu Huntera Bidena na Ukrajině a toho, že údajně prodával přístup ke svému otci – v době kdy byl viceprezidentem. Podle Facebooku a Twitteru byly e-maily ukradeny a nelze ověřit jejich pravost. S tím je v rozporu fakt, že nedávno zveřejněná daňová přiznání Donalda Trumpa byla také ukradena – a to nikomu nevadilo.
Internetové firmy na základě průzkumů počítají s tím, že vyhrají demokraté, a potřebují získat jejich přízeň. Jestli se jim to povede, je ovšem velká otázka. Politici tvrdí, že chtějí přistřihnout křídla internetovým gigantům a omezit jejich moc – a verbálně se k tomu hlásí napříč politickým spektrem. Bohužel ale hlásají nesmyslnou cestu antimonopolní politiky. Už vícekrát jsem na stránkách LN psal, že jedinou cestou je prohlásit sociální sítě a internetové firmy za normální vydavatele, který má svaté právo zveřejňovat a nezveřejňovat, co chce, a za šířený obsah být normálně zodpovědný podle občanského a trestního zákoníku.
Těší mne, že tuto myšlenku znovu uchopil slavný historik Niall Ferguson v komentáři pro Bloomberg.
V případě mailů Huntera Bidena nejde o izolovaný incident. V květnu začal Twitter upozorňovat uživatele, že některé Trumpovy tweety jsou zdravotním rizikem. Facebook odstranil Trumpovy volební reklamy napadající Antifu. Google zase vymazává některé komentáře pod zprávami o Black Lives Matter.
Podle Fergusona současná Amerika nedostatečně reflektuje problémy vytvořené internetovými platformami, které naprosto dominují veřejnému prostoru, a zavírá před nimi oči a uši. Za posledních deset měsíců si Ferguson přečetl bezpočet komentářů o volbách, ale roli internetu a sociálních sítí nerozebírá skoro nikdo. Jako bychom žili v 90. letech. Přitom Facebook jen v Americe využívá 72 procent populace a dospělí tráví na sítích v průměru 75 minut každý den.
Ferguson považuje nápady na rozdělení Facebooku, Googlu či Amazonu v duchu amerických antimonopolních tradic 19. století za neuskutečnitelné a směšné. O antimonopolní politiku nejde. V loňském roce se 18 procent Američanů spoléhalo ve vyhledávání politických zpráv výhradně na sociální sítě. Mezi lidmi ve věku 30 až 49 je to 40 procent, v kategorii 18 až 29 lety dokonce 48 procent. Sociálněpatologický hnůj, který z těchto kanálů teče, je nezměrný. Antimonopolní politika nic z toho neřeší.
Sítě jsou minimálně regulovány, mnohem méně než televize v dobách největší slávy, a znečišťují diskurz skrze záplavu nepřesných zpráv, útoků, pomluv a extrémních a radikálních názorů. Efekt na kvalitu demokracie je hluboce devastující a destabilizující.
Technologické platformy mají nesmyslnou výjimku a nejsou považovány – jako v románu Hlava 22 – za vydavatele, přitom to dávno vydavatelé se vším všudy jsou. Stačí škrtnout dva paragrafy amerického telekomunikačního zákona z roku 1996, a bude vymalováno. Seberou k tomu politici odvahu? Asi těžko.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
