Prezident odmítl jmenovat Paola Savonu ministrem financí s poukazem na jeho euroskeptické názory. Prezidentské veto způsobilo okamžitou rezignaci designovaného premiéra Giuseppeho Conteho, který se vzdal mandátu na formování vlády. Itálii čekají v druhé polovině roku předčasné volby.
Premiérem se stal Carlo Cottarelli, bývalý expert MMF, nezvolený technokrat typu bývalého premiéra Maria Montiho, který má uklidnit finanční trhy. Na rozdíl od Montiho nebude mít ale Cottarelli za sebou parlamentní většinu. Může takový premiér získat podporu pro rozpočet? Na serveru Eurointelligence.com o tom pochybují.
Šéf Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio už vyzval k sezazení prezidenta a Matteo Salvini, předseda Ligy, mluví o státním převratu organizovaném z Německa. V italském tisku se to hemží protiněmeckými výpady a v německém zase protiitalskými. Slavný filozof Ralph Dahrendorf kdysi varoval, že euro může poštvat evropské národy proti sobě – a přesně to se děje.
Argument italského prezidenta je, že se Itálie musí vyhnout finanční krizi. Podle Eurointelligence.com se ale jen kupuje čas. Nyní se finanční krize odloží, aby příště byla mnohem větší. Před minulými volbami obě strany svou protievropskou rétoriku tlumily, nyní ji spustí s plnou parádou.
…
K Itálii se kdysi v nahrávkách z aféry Watergate vyjádřil americký prezident Nixon, když slavně pronesl – v době prudkého poklesu italské liry – že „se na nějakou liru může vysrat“. John Lloyd na Reuters píše, že dnes už by to tak jednoduché nebylo, protože Itálie je v eurozóně. Po brexitu bude Itálie třetí největší ekonomika v EU a osmá největší na světě. Itálie je členem NATO i G7. Nedá se jí pomoci jako Řecku, ale nějak se jí pomoci (před sebou samou) musí.
…
Jacek Rostowski, bývalý polský ministr financí a známý ekonom (a také nejen Polák, ale i Brit, narozený v Británii do rodiny bývalého člena polské exilové vlády), napsal zajímavý text pro Project Syndicate.
Podle něj se ekonomie až dosud vyhýbala otázkám morálky a považovala se za technickou disciplínu. V souvislosti s globálním nástupem neliberalismu by si ale měli ekonomové klást tvrdé otázky předtím, než budou někomu radit. Mají ekonomové technicky asistovat zkorumpovaným, nedemokratickým a autoritářským vládám? Když jim dobře poradí, umožní jim přece zůstat déle u moci. Rostowski si myslí, že nemají.
Otázka do debaty Monitoru JM s ekonomy pro tento týden je tedy jasná. Co si o názoru Rostowského myslíte vy? Názor Monitoru JM je, že tohle je přece věc individuálního rozhodnutí, a nikoli ekonomie jako disciplíny. Jak se bude měřit, co je morální? Někomu vadí neliberální režimy, někomu třeba dluhy. Třeba Němci pletou morálku do ekonomie tradičně: dluh je hřích, kdo se zadlužil, je nemorální. Kam to vede, vidíme na stavu eurozóny.
