Monitor Jana Macháčka

zasílat e-mailem
31. ledna 2019 13:02 Lidovky.cz > Zprávy > Monitor Jana Macháčka

MACHÁČEK: Jak v Japonsku museli rehumanizovat hotel

(ilustrační snímek) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy (ilustrační snímek) | foto: Facebook Enjoy Budapest Café

Kam se člověk podívá, vyskakuje na něj umělá inteligence a robotizace. Této problematice hodlám rozumět pouze uživatelsky, ale zaujala mne reportáž amerického National Public Radia o tom, jak v Japonsku museli robotizovaný hotel převést zpět pod lidskou správu

„První robotizovaný hotel na světě“ otevřeli v Japonsku s velkou slávou před třemi lety. Dnes už jsou roboti vypnuti, zákazníci dávají přednost lidem.

Hotel Henn-na byl dokonce zapsán do Guinessovy knihy rekordů, a to právě díky svým robotickým recepčním, robotickým portýrům, robobavičům a robovysavačům. V recepci obsluhovali roboti-dinosauři, měli ale potíže s xeroxováním pasů, takže musel vždy odněkud zezadu přijít člověk a pomoci jim s tím.

Reportér deníku The Wall Street Journal Alastair Gale dnes vzpomíná, že ten nápad s dinosaury byla první věc, která se mu nezdála zrovna vydařená. Pak zjistil, že robot, který hrál v lobby na piano, ve skutečnosti na piano nehrál. Robotům se špatně chodilo do schodů a nesměli vycházet ven. Hostům říkali, že mají příliš složité otázky, že oni jsou jen roboti. Sedm lidských zaměstnanců bylo nuceno pracovat přesčas, protože museli roboty nabíjet, řešit jiné jejich problémy a různě jim stát za zadkem a dodělávat za ně práci.

Nakonec dostalo všech 243 robotů výpověď a hotel teď připomíná smutný robotí hřbitov – roboti jsou vypnutí, zabalení, převázaní řetězem a podobně. Gale říká, že interakce s lidmi je prostě velmi jemná a komplikovaná věc, a když komunikace s roboty nešla hladce, byli zákazníci frustrovaní. A to žádný majitel přece nechce.

Japonsko je přitom světovým lídrem v oblasti robotizace: roboti mohou řídit investice v hedgeovém fondu, ale na hotel bylo asi moc brzo. A trocha zdravé skepse neškodí.

Podle amerického deníku The Wall Street Journal měl maďarský premiér Viktor Orbán říci americkým diplomatům, že chce, aby jeho země „byla neutrální jako Rakousko“. Maďarský premiér to měl říci na schůzce s americkým velvyslancem v Budapešti, a to hned podle několika zdrojů. Mluvčí premiéra Orbána to ale odmítl komentovat.

Podle nejmenovaných maďarských diplomatů a poradců Viktora Orbána, s nimiž hovořili autoři článku ve WSJ, chce maďarský premiér nadále poskytovat maďarské vojáky k teritoriální obraně zemí NATO nebo k zahraničním misím NATO, a dokonce počty vojáků navýšit. Orbán má prý ale zásadní námitky k narůstajícímu americkému tlaku přitvrdit vůči ruskému a čínskému vlivu v Evropě. Američané prý příliš tlačí své spojence k přitvrzení vůči potenciální čínské kybernetické špionáži a k aktivnější obraně Ukrajiny. Článek zmiňuje podobné poznámky z úst českého prezidenta. Orbán přitom čínské investory do země osobně pozval, aby budovali internetovou infrastrukturu. Nejmenovaný maďarský diplomat v textu říká: „Stávají se z nás rebelové, když nás Američané vychovávají v tom, jak se správně chovat k Číně, jako bychom byli čínští agenti-blablabla.“

Otázka je, jestli Orbán něco takového řekl, či neřekl. Když se ale člověk ptá Američanů na Trumpa a jeho tweety, případně zaručené informace z různých instantních knih, o tom, že je Trump rozhodnut odejít z NATO, většinou je odkázán na platnost smluv a realitu (USA ve skutečnosti posilují obranu východu Evropy). Trump oficiálně o NATO nic neříká (kromě úletu, že „je NATO přežité“ na začátku termínu), stejně tak ale oficiálně nic neříká Orbán. Přesto si v obou případech dokážeme snadno představit, že to říci mohli.

Americký ministr zahraničí Mike Pompeo chystá brzkou návštěvu Budapešti, třeba chce Orbán provokativními výroky dosáhnout nějaké dohody. Faktem je, že Trumpova administrativa přestala na rozdíl od té Obamovy kritizovat autoritářské spády Orbána, na druhou stranu, Maďaři od Američanů dlouho nic nekoupili. V prosinci Maďarsko oznámilo, že koupí helikoptéry z Francie, tanky z Německa a vybavení pro letectvo ze Švédska.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.

Jan Macháček

Autor

Jan Macháčekjan.machacek@lidovky.czČlánky

Make-up pro děti: Legrace, nebo nebezpečí?
Make-up pro děti: Legrace, nebo nebezpečí?

Těžko obhájíte, že se make-up hodí jen pro dospělé, když v hračkářstvích prodávají dětská líčidla. V Česku už dokonce najdete i specializované salony, kde dětem udělají manikúru nebo pedikúru. Jak vysvětlit dnešním dětem, že na líčení mají dost času?

Najdete na Lidovky.cz