Ten se nakonec na začátku tohoto týdne zastavil a na trhy se vrátil klidný růst.
Leckdo prý uvažoval o tom, co měl minulý týden společného s pádem Lehman Brothers a počátkem finanční krize z roku 2008. Polde Eichengreena je ale důležitější se podívat na 19. říjen roku 1987.
Prezident Donald Trump se rád veřejně vztahuje k akciovému trhu jako k indikátoru úspěchu svého vládnutí. Ano – je pravda, že index Dow Jones stoupl od Trumpovy inaugurace o 30 procent. Do jaké míry se to ale dělo kvůli politice prezidenta, je nejisté. Jasné je jen to, že co může stoupat, může také klesat.
Ale zpět k roku 1987. 19. října spadly akcie o 22,6 procenta, což je dosud rekord jediného dne.
V roce 1987 se propad trhu odehrál v prostředí zvyšujících se úrokových měr, tedy podobně jako dnes. V roce 2008 ale už úrokové míry klesaly, protože bylo zjevné, že se stav ekonomiky zhoršuje.
Propad z roku 1987 se, stejně jako dnes, odehrál v období slabého dolaru. Tehdejší americký ministr financí James Baker pronesl pár poznámek o výhodnosti slabého dolaru, stejně jako současný americký ministr financí Steven Munchin v Davosu.
V roce 1987, stejně jako letos, hrálo roli algoritmické obchodování, kterému se tehdy říkalo „pojišťování portfolila“, v okamžiku nejistoty se ale kvůli němu zvýšily cenové výkyvy. Algoritmické obchodování 21. století je komplexnější, ale také dokáže amplifikovat volatilitu.
Dopad na reálnou ekonomiku byl v roce 1987 (na rozdíl od roku 2008) omezený, výpadek ve spotřebě se rychle stabilizoval, míra investic se ani nepohnula.
V roce 1987 tehdejší nový šéf Fedu Alan Greenspan uvolnil v reakci na výkyv trhu měnovou politiku. Systémově důležité finanční instituce nebyly destabilizovány.
Analogicky je dnes americký finanční systém robustní, na druhou stranu banky jsou zdravé, když trhy rostou, ale mohou rychle onemocnět, když trhy klesají. Dnešní centrální banka nemá, podobně jako v roce 1987, prostor k velkému snižování úroků; otázkou ale také je, jestli by nový šéf Fedu Jay Powell byl, podobně jako v roce 2008 Ben Bernanke, nakloněn podpoře finančních trhů, což Fed nemá vysloveně v popisu práce.
…
S tím souvisí i nová otázka do Debaty JM s ekonomy pro tento týden na serveru Česká pozice.
Turbulence a výprodej na světových akciových trzích se na začátku týdne zklidnily, je však poněkud znepokojující, že moc nevíme, co a proč se stalo. Co víme?
Víme, že vyspělé trhy (tedy nikoli ten český) by měly nějak kopírovat vývoj ekonomik a ziskovosti podniků a základy hlavních světových ekonomik jsou relativně zdravé, resp. jsou zdravější než před rokem či dvěma.
Také ale víme, že trhy nemohou pořád jenom klidně růst, občas prostě přijde korekce či špatné počasí.
Co bylo tentokrát spouštěčem? Obavy z vyšší inflace? Nebo zase nové finanční produkty různých fondů zaměřené na volatilitu trhů a algoritmické obchodování garantující stabilní výsledky? O tom více např. v mém pátečním sloupku pro Lidovky.cz.
Jsou korekce normální? A opravdu jsme úplně jinde než v roce 2008?
…
Server Eurointelligence.com se zabývá vývojem v německé sociální demokracii (SPD) poté, co strana vyhlásila referendum o velké koalici a co se Martin Schulz v pátek překvapivě vzdal funkce ministra zahraničí. SPD prý ignoruje základní pravidlo, že když se někdo ocitne v díře, měl by přestat dál kopat.
Rozhodnutí stranického vedení jmenovat Andreu Nahlesovou novou šéfkou strany vyvolalo ve straně rebelii a dále zhoršilo vyhlídky na to, že členové SPD v referendu velkou koalici podpoří. Málo známá starostka městečka Flensburg Simone Langeová se také přihlásila o post předsedkyně SPD s poukazem na to, že se má odehrát reálný souboj. Berlínská buňka SPD je také v opozici proti Nahlesové.
Část vedení strany nyní uvažuje o tom, že stáhne jména kandidátů na ministry; členové strany mají být před hlasováním přesvědčováni pouze programovými výdobytky v koaliční smlouvě.
Průzkumy ukazují další prudký pokles podpory SPD. Strana má už jen 16,5 procenta – pouze o procento víc než Alternativa pro Německo (AfD) – a atmosféra ve straně připomíná pokraj nervového zhroucení.
