MACHÁČEK: Pokles obyvatel vzestup Číny nezastaví aneb Svět v roce 2100 |
Dokonce na něj bylo vzpomenuto i v aktuálním veřejném dění. Před dvěma týdny dvacet francouzských generálů na penzi sepsalo dopis, kde upozorňují na nebezpečí radikálního islámu ve Francii a občanské války. Dopis získal podporu Marine Le Penové, krajně pravicové političky.
Například podle komentáře Tonyho Barbera ve Financial Times incident připomněl bohatou tradici vojenských převratů a vojenských intervencí ve francouzské historii. Vše začalo právě Napoleonovým převratem roku 1799. Pokračovalo to převratem jeho synovce Napoleona III. v roce 1851, boulangerismem v 80. letech 19. století, vichistickým režimem za 2. světové války a armádními revoltami v letech 1958 až 1961.
Z napoleonských tradic těžil generál a prezident Charles de Gaulle, ale také současný prezident Emmanuel Macron, který porazil o hlavu tradiční politické strany a stal se nejmladší hlavou státu právě od dob Napoleona. Marine Le Penová se zase hlásí k Napoleonovi na krajní pravici. Bývalý prezident Jacques Chirac pro změnu Napoleonem pohrdal, a odmítl proto například uspořádat oslavy 200 let bitvy u Slavkova.
Nejen feministky tvrdí, že byl Napoleon jedním z největších misogynů historie. Když se ho ptali, jaká žena je nejlepší, pravil, že „ta, co porodí nejvíce dětí“. Jeho občanský zákoník stanovoval ženě poslušnost muži.
Bojovníci proti rasismu, což je v anglosaském světě hlavní módní téma dneška, připomínají, že v roce 1802 obnovil otroctví v koloniích. V USA bylo ale zrušeno až o 60 let později.
Obdivovatelé Napoleona připomínají jeho administrativní reformy: založil centrální banku, systém lyceí a elitního administrativního vzdělávání, což je dodnes líheň vládnoucích elit. Přišel s „departmány“ a prefekty a založil moderní, centralizovaný, technokratický stát, který definuje Francii dodnes.
MACHÁČEK: Sami si určíme červenou linii. Putin si svým způsobem dovoluje víc než SSSR |
Kritici zdůrazňují temné stránky: policejní represi, manipulované plebiscity a dobyvačné války, v jejichž důsledku byla Francie menší, než když se chopil moci. V částech kontinentální Evropy, jako třeba v Polsku, je Napoleon stále chápán jako inspirace k národnímu osvobození, v Rusku a Španělsku jako nájezdník a v Británii jako příklad toho, co se stane, když se tyran zmocní kontinentu. V Británii byl Napoleon nenáviděn za života i po něm. Když psala Mary Shelleyová v roce 1818 knihu Frankenstein, inspirovala se právě Napoleonem.
O Napoleonovi vyšlo 85 tisíc knižních titulů a nepřestal svět vzrušovat. Podle francouzského historika Jeana Tularda má lepší skóre jenom Ježíš Kristus. Nepřestává být citován. Turecký prezident Erdogan srovnává prezidenta Macrona s Napoleonem pořád. A Le Penová označila vakcinační tempo EU a Francie za „vakcinační Waterloo“.
Kdyby nebyl jediným tématem v USA rasismus, měli by si Američané připomínat nákup Louisiany, kterou jim Napoleon prodal v roce 1803 za hubičku, tedy 15 milionů dolarů. Svoje ambice v severní Americe tím vzdal, udělal naschvál Britům a možná tím pomohl USA přežít. A pak je tu americká ústava, která omezuje a vyvažuje jednotlivé moci. Inspirací k ústavě byla akutní hrozba návratu Britů a monarchie. Vývoj ve Francii a ukázka toho, jak bezuzdná revoluce zrodí diktátora, sloužily ale také jako živý příklad či důvod, proč si ústavu, která limituje moc, ponechat a ctít.
Ale zpět do Francie: jako největší Francouz historie Napoleon rozděluje. Britský historik Andrew Roberts říká, že „mnoho Francouzů dnes chápe Napoleona jako jakéhosi protohitlera. Přitom zachránil to dobré z revoluce, jako zrušení feudalismu, a zastavil to nejhorší šílenství revoluce, například masové popravy. Vlastně to byl benevolentní diktátor.“ Asi tak.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
Agentura AFP píše o tom, že Evropská komise pozastavila proces ratifikace investiční dohody EU s Čínou. Leckdo v této souvislosti píše o tom, že dohoda je kvůli tomu mrtvá. Na serveru Eurointelligence.com ale vyjadřují názor, že dohoda je stále zkoumána, překládána apod. a že se vlastně nic zásadního nemění.
Smlouva EU s Čínou neobsahuje klauzuli o vzájemné právní ochraně investic, a proto k její ratifikaci nejsou třeba národní parlamenty členských států. Stačí ratifikace Evropského parlamentu.
Zelení a socialisté prý ratifikovat nebudou poté, co EU vyhlásila sankce vůči čtyřem Číňanům v souvislosti s represí Ujgurů. Čína vyhlásila sankce proti členům výboru pro lidská práva EP apod. a lidem z různých think tanků po celé Evropě.
Ale největší frakce EP, lidová strana, se zatím odmítla vyjádřit. Europoslanci z Maďarska a Francie budou podle serveru dohodu dále podporovat. Merkelová a Macron dohodu dále silně podporují. Evropská firma Airbus spoléhá na obrovský kontrakt s čínskou vládou. Merkelová i Macron se brzy – nejpozději v létě - chystají do Číny. Třeba Maďarsko se spoléhá nejen na čínskou vakcínu, ale i čínský univerzitní projekt Fudan University v Budapešti za 1,5 miliardy euro.
Vlastně všechno záleží na výsledku voleb v Německu. Povedou-li vládu Zelení, je s dohodou ámen. Pokud ne, zůstává vše otevřeno.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
