Navíc železnici do Japonska přivezli před 150 lety Britové. Tím ale podobnosti končí.
V Británii je privatizace železnic považována za velmi kontroverzní. Lidé si ji spojují s vysokými cenami a chaotickým a nespolehlivým servisem. Síť železnic v Británii saje veřejné dotace, zatímco někteří operátoři dosahují skvělých zisků. Železnice v Británii je tak nepopulární, že 56 procent lidí je v Británii pro znárodnění a jen 15 je proti; zbytku je to jedno. Nespokojenost se železnicemi nahrává labouristickému lídrovi Jeremymu Corbynovi, pro kterého je znárodňování vlajkovou lodí volebního programu. Naštvanost na privatizaci v Británii koresponduje s širší politickou nechutí k „neoliberálním“ ekonomickým receptům.
MACHÁČEK: Ve věci brexitu nemá EU co slavit. Ale taky neslaví |
Ultraspolehlivá a hypermoderní železniční síť v Japonsku operuje bez jediného jenu veřejných dotací. Výpočet ceny jízdenky je jednoduchý a kromě spotřební daně zůstala cena po 31 let stejná. Privatizace je považována za úspěch a o návratu ke znárodnění nikdo neuvažuje. Souvisí vůbec kvalita železnice a možná i jiných se způsobem vlastnictví? Švýcarské veřejné železnice jsou excelentní, americká veřejná firma (Amtrak) zastaralá a v rozkladu. Jedním z rozdílů je, že v Británii zůstaly ve státních rukou koleje a ty jsou pak pronajímány do rukou soukromých. Operátoři vlaků jsou soukromí. V Japonsku se privatizovalo regionálně, firmy získaly všechno: koleje, nádraží i vlaky.
V Británii bylo více než v Japonsku ideologickým cílem vytvoření konkurence, Japonsko se více zaměřilo na dobrou regulaci.
…
Tolik FT, ještě dodáme jeden paradox z naší dílny. Zatímco Británie za posledních třicet let ekonomicky rostla víceméně v souladu se západní Evropou, Japonsko zažilo víc než dvě dekády stagnace a krize. Japonská krize ale v lidech neprobudila nechuť k systému – nebo naopak apetit k zestátňování.
V té souvislosti je tu taky otázka (otázky) do pranice, respektive do Debaty JM s ekonomy pro tento týden: https://ceskapozice.lidovky.cz/debata-jana-machacka.aspx. Co o těchto do značné míry paradoxních rozdílech soudíte? A lze v tom všem najít poučení pro nás?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
