Haleyová přitom opustila prestižní funkci, z níž se v Americe běžně odchází třeba na post ministryně zahraničí, jak by mohla vyprávět třeba Madeleine Albrightová. Bývalá guvernérka státu Jižní Karolína a potomkyně přistěhovalců z Indie Haleyová přitom odchází s dobrou pověstí. Dokázala kombinovat osobní integritu s profesionalitou s loajalitou vůči prezidentovi, jímž z duše pohrdá většina amerických elit. Dokonce si mohla dovolit s prezidentem nesouhlasit v pohledu na rychlost uplatnění protiruských sankcí, které před rokem schválil Kongres. A vydobyla a udržela si uznání a respekt nejen pravicových, ale i levicových médií.
Už to lze považovat za malý zázrak. Odchod Haleyové nebyl ošklivý a nedoprovázely ho ani z jedné strany žádné výlevy jako při odchodu Rexe Tillersona z křesla ministra zahraničí. Na společné tiskové konferenci měl Trump výbornou náladu, Haleyovou zdvořile pochválil, ona jeho. Velvyslankyně prostě oznámila, že si potřebuje odpočinout, že práce byla náročná: od Iránu přes Izrael a Rusko až po Severní Koreu, včetně náročné práce guvernérky dva roky předtím. Popřela spekulace, že by chtěla kandidovat na americkou prezidentku v roce 2020.
Takže se možná musíme smířit s tím, že je to jednou zázračně tak, že za něčím, co se veřejně oznámí, nemusí být vůbec nic jiného, než co se říká. Pokud Haleyová nechce kandidovat na prezidentku v roce 2020, pak tu není žádná možnost, jak by mohla svého odchodu na vrcholu využít. Volby v roce 2024 jsou daleko, a ona navíc časem zmizí z neustálého hledáčku médií.
Některé analýzy se snaží dovodit, že Haleyová odchází včas. Důsledky Trumpových politik se totiž teprve dostaví, ona už s tím nebude spojována a její reputace zůstane čistá. Reset vztahů s KLDR se třeba nepovede, konfrontace vztahů s Čínou se nebezpečně vyhrotí, vztahy s Evropou se budou zhoršovat – nejen kvůli Iránu. Možná na tom něco je, ale Haleyová nepůsobí zrovna vypočítavým dojmem.
…
Děsivý akční thriller připomíná příběh saúdského novináře Džamála Chášakdžího, který měl být naposledy viděn při vstupu na saúdskoarabský konzulát v Istanbulu, kam si snad měl jít vyzvednout nějaké dokumenty potřebné k tomu, aby se znovu oženil. Chášakdží byl kritikem saúdského režimu a v poslední době žil v USA, kde měl trvalé povolení k pobytu. Turecko nyní tvrdí, že v té době přistály v Istanbulu dva soukromé saúdské tryskáče s patnácti lidmi, které pak odletěly do Káhiry a Dubaje. Mezi těmi patnácti byl prý i patolog, který měl pomáhat rozřezávat Chášakdžího tělo poté, co byl disident na konzulátu mučen a zavražděn.
Každopádně Turecko poskytlo fotografie Chášakdžího vstupujícího na saúdský konzulát. Fotografie tryskáčů ovšem k dispozici zatím nejsou. Naproti tomu Saúdové neposkytli žádný důkaz, že by saúdský disident konzulát opustil.
Neví se ale, proč Chášakdží na konzulát vůbec chodil a proč si potřebné papíry nevyřídil doma v USA. Má člověk věřit tajným službám Erdogana, nebo Saúdů?
Leckdo už ale – jako Thomas Friedman v The New York Times – spěchá s odsudkem, že za to může Trump a upadající autorita USA ve světě. Saúdové vraždí v Istanbulu, Rusové se pokoušejí vraždit své bývalé agenty v Británii, Čína si zavře šéfa Interpolu. Kdyby prý měla Amerika autoritu, nikdo si to nedovolí.
Tak nevím. Jakou autoritu měl Barack Obama, který nezakročil proti tomu, že Bašár Asad použil chemické zbraně proti vlastním lidem, když předtím řekl, že je to pro něj červená linie? A jakou autoritu měl Obama v Rusku, když se mu nepovedl reset? Kauza Chášakdží je odpudivá, ale takové věci se asi bohužel někdy dějí Trump Netrump a Obama Neobama.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institutu pro politiku a společnost.
