Když v roce 2008 vyhrál Barack Obama prezidentskou nominaci za Demokratickou stranu, prohlásil: „Doufám, že toto je ta chvíle, kdy se zastaví vzestup oceánů a naše planeta se začne léčit.“
Jenže se to nestalo. Obamova administrativa sice pomohla vyjednat Pařížskou klimatickou dohodu, ale dobrovolné snižování emisí skleníkových plynů se nekoná. Cíle Pařížské klimatické dohody dodržují jen dvě země – Maroko a Gambie.
Zvolený americký prezident Joe Biden Pařížskou klimatickou dohodu podepíše, její ratifikace bude ale obtížná. I kdyby demokraté na začátku ledna ovládli horní komoru většinou jednoho hlasu, k ratifikaci Pařížské klimatické dohody je třeba dvoutřetinová senátní většina. Takže to je nedosažitelný cíl.
Možná se jako o něco průchodnější jeví schvalování jednotlivých zákonů a regulací, které – ratifikace neratifikace – emise efektivně omezí. Demokraté by ale museli omezit právo republikánských senátorů na tzv. filibuster (tedy nekonečnou obstrukci předčítáním). S tím ale nemusí souhlasit někteří demokratičtí senátoři z více „špinavých“ států, jako je třeba Západní Virginie.
MACHÁČEK: K Trumpovu dědictví a (ne)odchodu |
O něco nadějněji to vypadá s prezidentskými dekrety a vládními vyhláškami. Stovky drobných regulatorních změn mohou utahovat šrouby v těžbě ropy a plynu, v produkci automobilů apod. Používání fosilních paliv bude stále dražší.
To všechno jsou však včerejší metody a včerejší taktika. Alokaci kapitálu zařizuje finanční systém a skrze něj mají vlády a centrální banky obrovskou moc, která ovlivňuje investiční rozhodnutí. Právě sem směřují naděje environmentalistů, kteří chtějí zastavit klimatickou změnu.
Klíčem k této strategii je definovat klimatickou změnu jako finanční riziko. Pokud se řekne, že stoupající hladiny moří poškozují akciový trh a finanční stabilitu, může se zelená agenda uvrhnout na banky, mezinárodní finanční instituce, hedgeové fondy, pojišťovny, zkrátka na všechny účastníky trhu. Regulátoři mohou vymyslet účetní standardy, které budou penalizovat investice do aktivit označených za nezdravé pro planetu, burzy mohou žádat po obchodovatelných firmách plnění zelených standardů.
Nastupující americká ministryně financí a bývalá šéfka centrální banky Fed Janet Yellenová je považována za klimatického jestřába. Aktivisté doufají v její silné a široké regulatorní pravomoci.
Určitě pomůže i centrální banka (Fed). V dubnu se má připojit k 75 centrálních bank světa, které se už přihlásily k boji s klimatickou změnou – jmenuje se to Síť pro zelenání finančního systému. Světová banka i Mezinárodní měnový fond se už tímto směrem orientují. Kombinovaný americký a evropský tlak zelenání těchto institucí ještě urychlí.
Pokud se podaří zelenému hnutí převzetí světového finančního systému, důsledky pro chování investorů a korporací budou nedozírné.
MACHÁČEK: Jak číst titulky o brexitu bez dohody |
A mnohé tyto důsledky budou také velmi perverzní. Regulace komplexních finančních trhů je těžká a komplikovaná i bez toho. Když se přidá ještě další vlna požadavků, možná přestanou být ministři financí a centrální bankéři schopni plnit svou základní roli. Klimatičtí aktivisté často vůbec nerozumějí ekonomice a vznikne tu také obrovská příležitost pro lobbisty a parciální zájmy, které se opevní v dotačních příkopech v samém srdci finančního systému.
A kde ty požadavky skončí? Po zelených aktivistech se na finanční systém vrhnou sociální aktivisté a další a další. Dekády nezdarů klimatické politiky spíš naznačují, že se zeleným finančnictvím podaří spíše zpomalit ekonomický růst než zastavit vzestup oceánů.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
