? Právě čtu v novinách, že ten vtipálek Joseph Blatter – ano, to je ten, co šéfuje Světové fotbalové federaci FIFA – dostal od prezidenta Jihoafrické republiky Zumy nejvyšší státní vyznamenání pro cizince. Prima, kluci, poplácejte se po ramenou. Order of The Companions of OR Tambo – tak se jmenuje tahle medaile. Možná jde o překlep a na konci mělo být Rambo, třeba by to víc odpovídalo tomu, co nás tady čeká.
? V JAR se střílí na policajty, sem tam tu nějaké fanoušky takřka ušlapou při přípravném zápase, dochází tu k nejvyššímu počtu vražd na tisíc obyvatel, denně zemře na silnicích v průměru 42 lidí a k tomu teď dostávám dobré rady od místních: „Když jedeš v autě Johannesburgem, rozhodně nezastavuj na červenou a neber vážně ani policajty na silnici, protože nevíš, jestli jsou to fakt policajti.“ Přiznávám, že to relativně disciplinovanému Evropanovi přijde kapku neobvyklé.
? O Josephu Blatterovi si vážně nemyslím mnoho dobrého. Nejdříve se nechá zvolit do šéfovského křesla malými (rozuměj africkými a asijskými zástupci) a pak jednoduše musí své volitele něčím odměnit. A tak se hraje poprvé mistrovství světa v Africe. Vzhledem k tomu, kolik Afričanů patří do světové špičky a jak je na tomhle kontinentu fotbal populární, nelze mnoho namítat. Ale muselo to být zrovna tady?!
? Faktem je, že na rozdíl od Miloše Zemana bych se nemohl živit prognózami. Ještě před rokem jsem byl bytostně přesvědčen, že se šampionát v JAR hrát nebude, protože nebudou připraveny stadiony ani infrastruktura. A toto slovo jsem šířil s vpravdě mesiášským zápalem. Jenže ono se to nějak stihlo a hrát se bude – jenže jak dlouho?
Nyní razím teorii, že se mistrovství světa vůbec nemusí dohrát, protože se něco semele. Doufám, že to bude na opačném konci města, než se budu právě nacházet.
? Dnes šampionát začíná, takže vzhůru do Johannesburgu. Slavnostní zahájení, které mám komentovat, začíná ve dvě hodiny.
Z Pretorie vyjíždíme okolo jedenácté – připomínám, že vzdálenost je zhruba 55 kilometrů. Jenže většinu z nich zdoláváme tempem kráčejícího důchodce znaveného žitím. Číslice na hodinkách povážlivě naskakují. Místním jedno velké parkoviště nevadí.
Baví se náramně, troubí a tančí, což je zvlášť půvabné, protože cestují na korbách dodávek a malých náklaďáků. Jihoafrická republika šampionátem žije. Myslím, že pracovní výkonnost a produktivita klesne během turnaje někam k nule.
? Potom se přiblížila druhá hodina, zatímco náš vůz ke stadionu nikoli. Kolega nebyl asi dvakrát nadšený, když jsem mu vzkazoval, ať se připraví, že bude komentovat zahájení z pražského studia, protože moje přítomnost na stanovišti je krajně nepravděpodobná. Nakonec padlo rázné rozhodnutí. Zbylé kilometry zvládnu ostrou chůzí a řidič Norman odveze auto na parkoviště. Byla to šťastná volba. Norman poskakoval poslední tři kilometry ještě více než hodinu a já na své komentátorské místo dorazil přesně ve 13 hodin 59 minut.
? Zahájení jihoafrického šampionátu se povedlo.
Vystupovali nám zcela neznámí interpreti, ale svoji práci odvedli výborně.
A pak to přišlo. První zápas svedl dohromady pořadatelskou zemi a Mexiko.
Ještě předtím, než se poprvé koplo do meruny, bylo nutné nechat promluvit šéfa FIFA Josepha Blattera a prezidenta JAR Jacoba Zumu (to je ten chlápek, který nemůže podle svých slov dostat AIDS, protože se po erotických hrátkách sprchuje). Ke cti jim budiž přičteno, že čas vyhrazený na proslovy přetáhli pouze o sto procent, ne o víc.
?Další zprávy z JAR za týden.
O autorovi| Jaromír Bosák komentátor ČT jaromir.bosak@seznam.cz
