Budou to jejich první „bílé“ Vánoce. Od letošního července žije v Česku početná, asi třísethlavá komunita Filipínců, kteří pracují ve filipínské firmě v okolí Prahy. „Asi padesát šedesát z nich k nám chodí pravidelně na bohoslužby,“ řekl LN otec Juan Provecho, jenž řídí farnost sv. Tomáše se stejnojmenným kostelem u Malostranského náměstí v Praze.
Páter na Prague Pride zaskočil věřící. Mše sloužit nesmí, ujistilo arcibiskupství |
A co víc, jihoasijští křesťané mají možnost poslouchat kázání i modlit se ve své mateřštině, neboť kousek od Karlova mostu nově působí i dva filipínští spolubratři: Isabello Carloman a Imman Abellana. Filipínci si minulý týden fascinovaně prohlíželi a fotili sníh.
  |
„V Česku se jim líbí, jsou spokojení. Učí se i česky,“ vypráví v téže řeči sedmačtyřicetiletý Juan, jenž pochází ze Španělska, ale v ČR strávil již více než dvacet let života. Nedávno dokonce získal české občanství, myslí prý už automaticky v češtině. Věřícím však přednáší i v rodné španělštině, stejně jako další pražský augustinián: Jozef Ržonca, Slovák, který dlouhá léta strávil ve španělsky mluvících zemích.
Tak je tomu u těchto řeholníků zvykem; nejstarším členem svatotomášské komunity je Američan William Faix, jenž působil dlouhá léta v Polsku. Na jeho anglicky celebrované mše chodí zdaleka nejvíce lidí – včetně turistů.
„Bývá to tak 200 až 210 lidí. Nejsou to jen Američané nebo Britové, ale i řada lidí, kteří mají angličtinu jako svůj druhý jazyk – asi 17 národností, třeba i Singapurci a podobně,“ vysvětluje Juan Provecho, jenž je delegátem pro celé Česko – tedy pro Prahu a brněnské opatství, kde bádal a pěstoval hrách zřejmě nejslavnější řeholník Johann Gregor Mendel.
Vánoční uklízení v duši...
Na pražské mše svaté chodí též kolem 150 španělsky hovořících zájemců, nejčastěji pak Latinoameričanů žijících v tuzemsku.
České bohoslužby navštěvuje kolem stovky lidí žijících v trvalejším společenství. Liší se nějak věřící různých národností?
„Všichni lidé jsou stejní, mají i stejné strasti,“ vypráví Juan. Z jakých se zpovídají hříchů? „Mohu mluvit jen obecně, samozřejmě. Ale každý si myslívá, jak originální je ten jeho konkrétní hřích. Ale je to podobné: třeba všechny děti se zpovídají z toho, jak zlobily,“ spiklenecky se usmívá augustinián.
V portugalských kostelích slouží mše i ženy |
Před Vánoci je o zpověď ještě větší zájem než obvykle. „Tak jako se uklízí v domácnostech, tak si lidé chtějí uklidit i ve své duši...,“ dodává představený farnosti.
Štědrý den stráví se svými spolubratry u stromečku a slavnostní tabule, ale přiznává: nemají moc rádi kapra. Takže bude řízek. Provechovi se líbí zdejší zvyk, kdy se u štědrovečerního stolu nechává volné místo a také talíř pro případného hosta; tohle ve Španělsku nepoznal.
... a věčné boje o čas
Podobně mezinárodní farnost není v České republice zas tak obvyklá, anglická či španělská kázání nabízí v Praze už jen pár kostelů: třeba v Nebušicích nebo v Karmelitské ulici – u slavného Jezulátka.
Jakou nadílku by přál otec Juan věřícím? „Říkám jim: Buď tím darem právě ty, nejdůležitější jsou vzájemné vztahy, setkávání se... Lidé by si měli najít čas jeden pro druhého. To je podstatné, protože dnes vidíme, že už ani rodiče nemají čas na své děti. Místo toho spěchají do práce, vydělávají na lepší a lepší mobily, ale takové věci lásku nenahradí. Být s někým pohromadě rozhodně není ztracený čas,“ vzkazuje otec Juan Provecho, jenž s kolegy augustiniány přizve – tak jako každý rok – ke stolu i někoho, kdo by jinak byl sám.
