Ovoce obsahuje nepřeberné množství chemických látek. Celá řada z nich je pro člověka nejen prospěšná, ale dokonce nepostradatelná. Každému se asi okamžitě vybaví vitaminy, především pak „céčko“.
Chuť ovoce ovlivňují další skupiny organických látek - ovocné kyseliny a cukry. Nechybí ale ani vláknina, přírodní barviva nebo třísloviny, které některým plodům dodávají charakteristickou, trpkou příchuť. V ovoci nalezneme také minerální látky, například draslík, fosfor, vápník, hořčík nebo železo. Kůra ovoce zase zpravidla obsahuje silice. Tyto těkavé, vonné látky se pro své ušlechtilé vlastnosti využívají ve farmaceutickém nebo kosmetickém průmyslu.
O přítomnosti některých látek se samozřejmě můžeme přesvědčit velice jednoduše pomocí čichu a chuti. Naše vlastní smysly nám spolehlivě řeknou, kde už je ovocných kyselin mnoho a kde naopak převládají cukry. Chemické vlastnosti kyselin ale můžete otestovat i v jednoduchém experimentu, při kterém si připravíte šumivý nápoj vlastní výroby. Potřebovat budete nějaké šťavnaté a kyselé ovoce, nejlepší budou citrony, použít můžete také pomeranče. Dále si připravte jedlou sodu, kterou zakoupíte v obchodě s potravinami. Tento bílý prášek je hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), látka slabé zásadité povahy. Dál už budete potřebovat pouze vodu a cukr.
Do vyšší sklenice o objemu asi dva decilitry nalijte jednu až dvě polévkové lžíce citronové šťávy a přidejte dvě kávové lžičky cukru. Poté do sklenice nalijte asi jeden decilitr vody a obsah dobře zamíchejte. Nakonec přidejte čtvrt kávové lžičky jedlé sody a sledujte, co se bude dít.
Obsah sklenice velmi rychle zpění. Uvnitř totiž dochází k chemické reakci označované neutralizace. Šťáva z citronů obsahuje kyselinu citronovou, kterou si můžete zakoupit v potravinách v čisté, krystalické podobě. Využívá se totiž při vaření. Kyselina, jak už název napovídá, je látka kyselé povahy. Jedlá soda je naopak látka zásaditá. Ve sklenici dochází k neutralizaci kyseliny zásadou.
V ideálním případě, při vhodných poměrech obou látek, zůstane po reakci ve sklenici pouze čistá voda a sodná sůl kyseliny citronové. Zpravidla je však ve sklenici nadbytek kyseliny a tak se zneutralizuje pouze její část. To ale není na škodu, nápoj bude mít kyselou, citronovou příchuť. To, jak moc bude „osvěžující“, závisí na množství citronové šťávy, cukru a jedlé sody. Pokud by sody bylo málo, zreaguje pouze malá část kyseliny a nápoj zůstane nesnesitelně kyselý.
Zbraň na pálení žáhy Popsaná reakce má však ještě jeden význam. Jako vedlejší produkt se při ní z jedlé sody uvolňuje také plynný oxid uhličitý. Ten prosytí celou sklenici drobnými bublinkami. Část oxidu uhličitého se rozpustí přímo ve vodě a vytvoří nesmírně slabou kyselinu uhličitou.
Na podobném principu fungují šumivé vitaminové nápoje, které se připravují z lisovaných tablet. Ty kromě vitaminů obsahují jedlou sodu, sladidlo, umělé barvivo a kyselinu citronovou.
Pro svou schopnost neutralizovat kyseliny se jedlá soda využívá také při překyselení žaludku. Tehdy se v našem zažívacím ústrojí objeví nadbytek kyseliny chlorovodíkové, kterou lidské tělo využívá při trávení. Stačí vypít roztok jedlé sody, který část kyseliny zneutralizuje a nepříjemný pocit „pálení žáhy“ je rychle zažehnán. Pokud už jste to někdy vyzkoušeli, sami určitě víte, že se i v tomto případě uvolní ne zrovna malé množství oxidu uhličitého, který posléze unikne z lidského těla ven...
Kůra nad hořákem O leptavých účincích kyseliny citronové se můžete přesvědčit ještě jedním malým pokusem. Do vymačkané citronové šťávy ponořte obyčejné slepičí vajíčko. Jeho skořápku tvoří také uhličitan, nikoliv však sodný (jako u jedlé sody), ale vápenatý (CaCO3). Ze stejné látky jsou například i schránky mořských živočichů a je obsažena také v přírodním vápenci, ze kterého se vyrábí křída. I zde dojde k reakci mezi kyselinou a uhličitanem, při které se uvolní oxid uhličitý, jehož bublinky pokryjí povrch vajíčka. Po několika hodinách se na skořápce objeví bílá místa. Účinkem kyseliny se totiž svrchní vrstva uhličitanu odleptala.
Silice obsažené v kůře citronů nebo pomerančů jsou nejen látky vonné, ale také těkavé a snadno hořlavé. Vyzkoušet si to můžete v bezpečném pokusu, při kterém drobné kapičky těchto silic vstříknete do planeme svíčky nebo ještě lépe do hořáku plynového sporáku.
Chce to jen trochu cviku. Vezměte si větší kousek kůry a namiřte jej vnější stranou k plameni. Poté kůru v prstech rychle zmáčkněte tak, aby se přehnula. Do plamene tím vyšlete drobné kapičky vonné silice, které se v plameni okamžitě vznítí.
***
Pomůcky a chemikálie
dvě sklenice
lžička
cukr
voda
vajíčko
citróny či pomeranč
lis na citróny
zápalky
svíčka
jedlá soda (hydrogenuhličitan
sodný)
Limonáda s bublinkami a naleptané vejce
Kyselinu obsaženou v ovoci využijeme k „namixování“ šumivé limonády a také ukážeme její „žravost“: neleptáme vaječnou skořápku.
Přítomnost silic v kůře citronu otestujeme nad plamenem.
O autorovi| JAN PÍŠALA, Autor je chemik a pracuje ve Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně
