Moskva se radovala, jak se plní předpovědi o katastrofálních důsledcích barevných revolucí: Saakašvili zvítězil se svou „růžovou revolucí“ v roce 2003 za pomoci Spojených států, teď ho smete další lidová bouře, ať už se bude jmenovat bílá, lipová či lesní.
Podobně na Ukrajině se oranžová revoluce zvrhla v permanentní boj, provázený zradami bývalých spojenců, chybami prezidenta Juščenka a úderným nástupem proruské opozice podporované z Moskvy. Právě na Ukrajině se Rusové hodně naučili. Zprvu se neomaleně vměšovali do vnitřních věcí státu, o kterém tak trošku zapomněli, že je již suverénní. Poučeni chybami zahájili zcela novou taktiku nejenom vůči Ukrajině, ale i Gruzii a nakonec Kyrgyzstánu a dalším kandidátům barevných revolucí. Kreml začal podrývat autoritu a oblibu nových vůdců manipulací s cenami plynu a ropy.
Jakýkoliv tlak ze strany Moskvy sice lze veřejně označit za vydírání a mstu, ale voliče to nezahřeje. Jejich láska ke svobodě a nezávislosti má své meze, vyjádřitelné i stupnicí na teploměru. Zavládne-li v bytech delší dobu chlad kolem deseti stupňů Celsia, Saakašvili a Juščenko to mají spočítané. Navíc Rusko používá k provokování krizí své rozvětvené tajné služby. Saakašvili možná netakticky odkryl karty, když přesně toto veřejně prohlásil a obvinil ze všech těžkostí Moskvu.
Nakonec se ale vzpamatoval a na 5. leden vyhlásil předčasné prezidentské volby. Možná zachránil nejen rodící se gruzínskou demokracii, ale pomohl i těm, kteří ho před čtyřmi lety následovali jako zářný příklad. Mají šanci vyklouznout z područí Moskvy a zahájit éru rovnoprávných vztahů jak s Ruskem, tak se Západem a nakonec i s Orientem. Mají šanci začít rozhodovat o sobě bez výhrůžek a diktátu Kremlu. Mají šanci, ale ještě zdaleka nemají vyhráno.
Podobně na Ukrajině se oranžová revoluce zvrhla v permanentní boj, provázený zradami bývalých spojenců, chybami prezidenta Juščenka a úderným nástupem proruské opozice podporované z Moskvy. Právě na Ukrajině se Rusové hodně naučili. Zprvu se neomaleně vměšovali do vnitřních věcí státu, o kterém tak trošku zapomněli, že je již suverénní. Poučeni chybami zahájili zcela novou taktiku nejenom vůči Ukrajině, ale i Gruzii a nakonec Kyrgyzstánu a dalším kandidátům barevných revolucí. Kreml začal podrývat autoritu a oblibu nových vůdců manipulací s cenami plynu a ropy.
Jakýkoliv tlak ze strany Moskvy sice lze veřejně označit za vydírání a mstu, ale voliče to nezahřeje. Jejich láska ke svobodě a nezávislosti má své meze, vyjádřitelné i stupnicí na teploměru. Zavládne-li v bytech delší dobu chlad kolem deseti stupňů Celsia, Saakašvili a Juščenko to mají spočítané. Navíc Rusko používá k provokování krizí své rozvětvené tajné služby. Saakašvili možná netakticky odkryl karty, když přesně toto veřejně prohlásil a obvinil ze všech těžkostí Moskvu.
Nakonec se ale vzpamatoval a na 5. leden vyhlásil předčasné prezidentské volby. Možná zachránil nejen rodící se gruzínskou demokracii, ale pomohl i těm, kteří ho před čtyřmi lety následovali jako zářný příklad. Mají šanci vyklouznout z područí Moskvy a zahájit éru rovnoprávných vztahů jak s Ruskem, tak se Západem a nakonec i s Orientem. Mají šanci začít rozhodovat o sobě bez výhrůžek a diktátu Kremlu. Mají šanci, ale ještě zdaleka nemají vyhráno.
