Beze slova omluvy

Bohorovnost, s jakou nynější předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů a „zátopový pražský primátor“  vysvětluje  po pěti letech situaci ze srpna 2002, je pobuřující. Nahlížím do svého deníku z té doby, kdy jsem byl nucen v úterý 13. srpna opustit kvůli neodkladnému lékařskému vyšetření svůj druhý domov na Mělnicku a odjet do Prahy. Ranní  zmatek v Holešovicích, metro nejezdilo, autobusy s hodinovým intervalem (jel jsem do Malešic) a odpoledne jsem musel volat syna, aby mne odvezl autem nazpět, protože holešovické nádraží je pod vodou. Pseudouklidňování pana Igora Němce šířil v naší obci i zdejší starosta, třebaže za několik hodin byl nucen vyhlásit evakuaci a sám byl první u autobusu, odvážející ohrožené občany do Neratovic. Vypuštění přehrad na Vltavě dokončilo dílo zkázy – můj dům spolu s dalšími 40  níže položenými v obci Obříství musel být demolován, některé předtím spadly samy. Ve Vraném nad Vltavou, kde nyní přes léto přebývám, odneslo náhlé vypuštění místní přehrady desítky domků včetně celé osady Jarov. Z vodní přehrady nestačili ani pořádně občany varovat předem, než na ně  ze čtyř výpustí vyrazily tisíce hektolitrů vody. Vše bylo náhlé, okamžité... Vltavská voda dokonce obrátila tok řeky Labe opačným směrem.  Budiž, ale hodnotit situaci „na výbornou“ a nepoužít ani slůvko omluvy, natožpak sebekritiky, to svědčí o nabubřelé namyšlenosti dnešních mocipánů, kteří se vyznají  v pseudodemokracii. Humanitní přístup  jim není vlastní.