Pátek 3. května 2024, svátek má Alexej
130 let

Lidovky.cz

Názory

K výrokům z eurokuřárny. Jak je to s obnovitelnými zdroji v ČR

Montáž solárních panelů na bytový dům foto: Profimedia.cz

Názor
Nemáme vítr, nemáme slunce, nemáme vodu, a tak budeme muset platit... Tento výrok pronesl jeden z mých českých kolegů v Evropském parlamentu – kterého nebudu jmenovat, protože tady nechci vést osobní přestřelku, nýbrž polemizovat s jeho „argumenty“ – při rozhovoru s novinářem bruselského serveru Politico v parlamentní kuřácké kabince. Výroků v tomto stylu tam zazněla celá řada. Pojďme si některé projít.
  18:30

Co vede k vyšší ceně energie?

Názor, že v Česku „nemáme slunce“, kulhá na všechny čtyři, jak čísla jasně ukazují. Jeden instalovaný kW maximálního výkonu fotovoltaického panelu (označení kWp) v ČR vyrobí průměrně za rok 1 MWh elektřiny. Dnešní instalovaná kapacita je nad 2 GWp, povoleno je dnes připojení, tuším, dalších 16 GWp. A to je jen krátká chvíle, kdy u nás renesance obnovitelných zdrojů energie (OZE) začala.

Takto vzniklých až 18 GWh fotovoltaické elektrárny (FVE) vyrobí za rok 18 TWh elektřiny, při roční čisté spotřebě kolem 70 TWh je toto již 25 procent. A bezesporu jsme daleko od našeho potenciálu. Pro porovnání, dnes dostupný panel o výkonu 350 Wp má velikost pod 2 m2. Zcela teoreticky, pro kapacitu 1 kWp tak potřebujeme 6 m2 čisté plochy. Pro instalovanou kapacitu, která vyrobí 1 TWh, je tedy třeba 6 km čtverečních. Tedy plocha 2 × 3 km. A dělá to 0,0076 procenta plochy našeho území. U slunce je to tedy (nad slunce) jasné. Což samozřejmě nic nemění na tom, že musíme udělat i hodně pro to, abychom takto vyrobenou energii efektivně využili.

U větru se nemůžeme odrazit od reality. Zdá se totiž, že argument „nemáme vítr“ formoval dlouhodobě naši politiku – a tak ho zkrátka „nemáme“ (respektive máme 0,3 GW kapacity). Odhad potenciálu výroby elektřiny z větru, který staví na vytipování vhodných míst (kde jsou investice rentabilní), ale nikoliv tam, kde jsou třeba chráněná pásma (data Akademie věd), hovoří o možnosti takto vyrobit skoro 20 TWh elektřiny ročně, tedy dalších 30 procent spotřeby.

Obnovitelné zdroje mají místo v naší krajině. A solární panely na střechách by měly být samozřejmost

A jak je to s vodou? Naše geografie vskutku vede k velmi omezenému potenciálu výroby elektřiny z vody (ta je kolem 1 TWh). Vyšší potenciál pak skýtá možnost doplnění některých elektráren o možnost akumulace – tedy přečerpávání, kde to je možné. Navýšili bychom tím možnost levně a čistě vyrobenou elektřinu ukládat.

Pozoruhodné je, že autor výroku si zřejmě uvědomuje, že nevyužívání OZE vede k vyšší ceně elektřiny. Což vítám a je to samozřejmě pravda. Ale správně by výrok zněl „pokud nezměníme náš přístup, budeme muset platit“. Jak je patrné z uvedené ilustrace, tvrzení, že u nás „není vítr a slunce“, je totiž fakticky nesmysl a pouze část jednoho ze čtyř výroků může proti faktům obstát.

Trest za hlásání pravdy

V rozhovoru padlo ale ještě další tvrzení. Komisaři Frans Timmermans (místopředseda Komise) a Kadri Simsonová (komisařka pro energetiku) by měli být za svou práci dle kolegy „ukřižováni“ (zřejmě s odkazem na návrh normy Euro 7). Myslím si, že jakkoliv je to myšleno obrazně, není od věci si takovéto výroky lépe rozmyslet, než padnou. Za druhé, nabízí se analogie s nejznámějším případem ukřižování, které potrestalo člověka za hlásání (mimo jiné) pravdy. Pokud toto pan kolega myslel a chtěl tímto komisařům poděkovat, možná to mohl říci přímočařeji. A tady se rád připojím.

A nakonec se nabízí možnost, že tím chtěl říct, že by měli být „potrestáni“ za to, co dělají. Zde to fakt vidím jinak. Mimochodem, paní Simsonová a práce jejího direktoriátu měla zcela zásadní vliv na to, že Evropa bez větších škod zvládla loňskou, energeticky krizovou zimu. Patří jí za to obrovský dík. Pan Timmermans je jedním z nejdůležitějších komisařů, kteří se snaží řešit klimatickou krizi a ochránit planetu pro další generace. Tedy, chová se odpovědně, což by politik měl. To jistě neznamená, že se vším, co dělá a říká, lze jednoduše souhlasit. Tak bych spíše řekl, že jistou kritiku (opravdu nejsem pro ukřižování ani mírnější fyzické tresty) si oprávněně zaslouží ti, kteří neustálým, a hlavně nepodloženým zpochybňováním potřeby změn v našich technologiích i některém chování způsobili, že čas na odvrácení opravdu vážného problému pro lidstvo se neúprosně krátí. Stejně jako cigarety kouřené během rozhovorů v kuřárně.