Ve včerejších Lidových novinách (Úředníci se brání francouzštině, LN 4.1.2006) je ministerstvo životního prostředí (MŽP) uvedeno jako jeden z hlavních rebelů proti návrhu resortu zahraničních věcí, který požaduje pro české předsednictví v EU v roce 2009 u poměrně širokého okruhu vládních úředníků znalost francouzštiny na vysoké úrovni. Považuji proto za nutné uvést několik argumentů k obhajobě našeho postoje k výuce francouzštiny.
Za prvé bych rád zdůraznil, že se pracovníci MŽP francouzštinou poměrně intenzivně zabývají – v roce 2005 ji studovalo na různých úrovních celkem 17 osob. Uvědomujeme si, že francouzština je – spolu s angličtinou, ale i němčinou – jedním z pracovních jazyků Unie a úředníky EU je často (byť po rozšíření EU stále méně) používána. Je také pravda, že naše předsednictví v EU bude následovat po francouzském a bude tudíž nutné s francouzskými partnery věcné priority intenzivně koordinovat.
Na druhou stranu ale nelze jazykové znalosti vyvyšovat nad odbornost lidí, kteří budou předsednictví zajišťovat. Bude se jednat o jedny z nejkvalitnějších zaměstnanců ministerstva, kteří jsou již nyní velmi vytíženi (a to mimo jiné účastí na jednáních v EU) a příprava na předsednictví pro ně bude představovat další významnou zátěž. Při nastavení jazykových požadavků pro různé skupiny osob zapojených do příprav je proto třeba vždy diferencovat požadavky na vzdělání podle reálných potřeb. Spíše než každodenní jednání nebo psaní dokumentů ve francouzštině je žádoucí, aby se určitý (poměrně úzký) okruh osob francouzsky v případě potřeby domluvil nebo rámcově pochopil obsah obdrženého dokumentu.
Vedle toho, že budou na vybrané zaměstnance kladeny náročné požadavky na jazykové a další vzdělávání, musí být ovšem také vyřešeno to, aby bylo jejich nadstandardní úsilí ohodnoceno, aby byly omezeny jejich jiné, neprioritní úkoly a aby takto připravené a vyškolené osoby ze svých pozic neodešly, případně nebyly odvolány. Tyto otázky ale materiál ministerstva zahraničních věcí neřeší.
Za prvé bych rád zdůraznil, že se pracovníci MŽP francouzštinou poměrně intenzivně zabývají – v roce 2005 ji studovalo na různých úrovních celkem 17 osob. Uvědomujeme si, že francouzština je – spolu s angličtinou, ale i němčinou – jedním z pracovních jazyků Unie a úředníky EU je často (byť po rozšíření EU stále méně) používána. Je také pravda, že naše předsednictví v EU bude následovat po francouzském a bude tudíž nutné s francouzskými partnery věcné priority intenzivně koordinovat.
Na druhou stranu ale nelze jazykové znalosti vyvyšovat nad odbornost lidí, kteří budou předsednictví zajišťovat. Bude se jednat o jedny z nejkvalitnějších zaměstnanců ministerstva, kteří jsou již nyní velmi vytíženi (a to mimo jiné účastí na jednáních v EU) a příprava na předsednictví pro ně bude představovat další významnou zátěž. Při nastavení jazykových požadavků pro různé skupiny osob zapojených do příprav je proto třeba vždy diferencovat požadavky na vzdělání podle reálných potřeb. Spíše než každodenní jednání nebo psaní dokumentů ve francouzštině je žádoucí, aby se určitý (poměrně úzký) okruh osob francouzsky v případě potřeby domluvil nebo rámcově pochopil obsah obdrženého dokumentu.
Vedle toho, že budou na vybrané zaměstnance kladeny náročné požadavky na jazykové a další vzdělávání, musí být ovšem také vyřešeno to, aby bylo jejich nadstandardní úsilí ohodnoceno, aby byly omezeny jejich jiné, neprioritní úkoly a aby takto připravené a vyškolené osoby ze svých pozic neodešly, případně nebyly odvolány. Tyto otázky ale materiál ministerstva zahraničních věcí neřeší.
