Neděle 23. ledna 2022, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Názory

Vondra vzpomíná na Uhla: Byl to buldozer, který přispěl k pádu režimu a nám mladším dodával kuráž

Novinář, politik a bojovník za lidská práva Petr Uhl (1941–2021). Komunisti ho věznili devět let. foto: ČTK

Bylo to mrazivé, ale slunečné páteční ráno, když mě 10. listopadu 1989 propouštěli z pankrácké věznice. Odseděl jsem si tam tři měsíce za organizaci lednové palachiády. V Berlíně se právě hroutila zeď, asi největší symbol studené války a rozdělené Evropy.
  17:41

Polsko mělo půl roku po svobodných volbách, Maďarsko týdny před tím otevřelo prchajícím východním Němcům hranice s Rakouskem. V Československu ale stále vládl tvrdý komunismus. Ve vzduchu ani záblesk naděje na změnu.

Tak mu někdo nalejte! Osobní vzpomínka na disidenta Petra Uhla

Propustili mě o pár hodin dřív. Býval to oblíbený trik. Byl jsem mluvčím Charty 77 a bolševici nechtěli, aby mě před branami věznice vítali přátelé nebo zpovídali západní novináři. Pěšky jsem tedy přešel Nuselský most a mířil rovnou do Anglické 8. Do bytu Petra Uhla a Anny Šabatové. Byla to jedna ze tří pražských adres (těmi dalšími byly byty Dany Němcové v Ječné a manželů Bendových na Karláku), kde každý, kdo v disentu hledal pomoc, zastání, radu nebo jen informace, našel dveře vždycky otevřené.

Křižovatka chartovního života

Po příchodu jsem Petrovi v jeho pracovně hned položil otázku: „Jak dlouho to tu ještě bude trvat?“ Skepticky odpověděl: „No tak ještě rok, určitě.“ Nikdo jsme tehdy netušili, že za týden to všechno rupne, lidé zaplní ulice po celé zemi a hlasitě se přihlásí ke svobodě. Přesto mě jeho odpověď zarazila. Čekal jsem optimističtější uvítání. Ale v té odpovědi bylo zároveň skryté přesvědčení, které Petra provázelo celý život. Přesvědčení, že nemá smyl slinit prst a zkoumat, odkud kam zrovna větry vanou. Že nemá smysl takticky čekat, jak se rozhodují v Kremlu nebo na Hradě. Ale že naopak si svůj zápas musíme strategicky – trpělivě, pracně, ale i odvážně – vybojovávat tady doma, a to zdola.

Jsem zděšen světem, říkal zesnulý kritik Ruska i USA Petr Uhl. Loajalitu k Česku neuznával

Byt v Anglické byl křižovatkou chartovního života. Jestliže Václav Havel dával disentu mozek (s přispěním Bendovy Paralelní polis) a Dana Němcová srdce, pak Petr Uhl s Annou Šabatovou zajišťovali plíce i krevní oběh. Uhl v roce 1978 zakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a v politickém procesu o rok později vyfasoval nejvyšší „pálku“ – pět let. 

Přežil Mírov a po propuštění vydával samizdatový Infoch, který zveřejňoval nejen všechny důležité informace o Chartě, ale také pravidelně referoval o všech známých perzekucích, kterých se režim dopouštěl na svobodně se projevujících lidech. Založil Východoevropskou informační agenturu, která propojovala disidenty napříč východní Evropou. 

Petr Uhl ( 25. května 2014)
Setkání Petra Uhla a Václava Havla na schůzi Výboru na obranu nespravedlivě...

Díky těmto aktivitám se o perzekucích včas dozvídali politici i média na Západě. Lidem to dávalo ochranu, mnohým to zachránilo zdraví nebo i život. Zvlášť cenné to bylo pro ty, kteří se dostali do spárů totalitní moci na odlehlém venkově, kde by jejich osud jinak upadl v okamžité zapomnění. Lidská práva byla pro Petra alfou i omegou jeho života.

Jeho role v disentu byla zásadní

Odešel novinář a bojovník za lidská práva. Petr Uhl patřil k nejvýznamnějším disidentům

Petr Uhl byl vždycky levičák. Asi jeden z nejvýraznějších a nejradikálnějších, které Charta měla. V tom jsme se lišili už tehdy. Do světonázorových diskusí jsme se raději nepouštěli. Já věděl, že s ním nehnu, on tušil to samé ve vztahu ke mně. Po revoluci se ve svobodné a demokratické společnosti naše cesty přirozeně rozcházely. Už jsme se nevídali denně, ale spíš sporadicky. Ale to všechno se mi jeví jako podružné ve světle toho, jak vnímám jeho roli v českém disentu. Byla jedinečná a zcela zásadní. Byl to buldozer, který přispěl k pádu režimu a nám mladším svou pílí, odvahou, upřímností a právní erudicí dláždil cestu a dodával kuráž. Bez něj bychom to všichni měli tehdy daleko těžší.

Ve středu 1. prosince nás Petr Uhl opustil. Dožil se 80 let. Zpráva mě zastihla v Paříži, kterou právě on tolik miloval. Jeho ideový svět měl kotvu ve francouzské revoluci a rámovala ho láska k Francii. Já naopak četl Edmunda Burka, shlížel se v revoluci americké a obdivoval anglosaský civilizační drajv. 

Ale svět se mění. Vidím-li dnes novoty, které se na nás valí z Ameriky a usazují se v Británii nebo Německu, jeví se mi Francie málem jako poslední oáza zdravého rozumu a starého dobrého světa. Nebojte se – nemám v úmyslu přisoudit vzpomínanému konzervativní postoje. Jen chci na dálku z pařížského hotelu do noci, kdy to píšu, zakřičet: „Merci, Petře. Merci beaucoup. Mille fois merci!“

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Maminky z eMimina doporučují mlíčko BEBA COMFORT HM-O
Maminky z eMimina doporučují mlíčko BEBA COMFORT HM-O

Maminky z eMimina testovaly prémiovou pokračovací výživu BEBA COMFORT 2 HM-O a BEBA COMFORT 3 HM-O. Pochvalovaly si především chuť, složení a...

Mohlo by vás zajímat