To, že vyhraje Karel Gott, Lucie Bílá a Kabát, se tušilo se stoprocentní pravděpodobností. I ti další, kdo figurují v prvních trojicích všech hlavních kategorií, už také jako by měli „předplaceno“.
Nic nového. 41. Slavíka získal Karel Gott, cenu převzala jeho dcera |
Pro tuhle anketu je dokonale příznačné, že s výjimkou Lucie Bílé, jež letos vydala novinkové album Hana, nikdo z oněch devíti interpretů v podstatě nic nového neudělal. Vyjměme samozřejmě z téhle debaty Karla Gotta, který zlato obdržel nejen proto, že je prostě emeritním Zlatým slavíkem, ale letos hlavně, s prominutím, „za přežití“. Ale proč ti ostatní, když za ten rok neudělali nic jiného, než že odjeli různé počty koncertů, někteří párkrát vystoupili v televizi – a to je vše? Čím byli zrovna letos pro českou scénu tak výjimeční, že si zasloužili cenu víc než ti, kteří skončili za nimi?
Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že Český slavík je soutěž, v níž se jakkoli zohledňuje kvalita (nebo aspoň kvalita v pohledu, řekněme, recenzentském). Je to lidová anketa popularity a nic víc. Na nic jiného si ani nehraje. Jestli něčím může být Slavík sympatický, tak právě tímhle. Na rozdíl od jiného mediálního okřídlence, Anděla. Ten se tváří jako „odborné hlasování“, přičemž v oné takzvané Akademii je ochoten zasedat málokterý ze skutečných odborníků na populární hudbu a na jejich místech hlasují obsluhovači rozhlasových naprogramovaných hudebních selektorů a podobné „kapacity“.
  |
Jestliže tedy žehráme nad léta neměnnou výsledkovou listinou Českého slavíka, žehráme sami nad sebou. Přesněji řečeno, nad vkusem takzvaného „průměrného českého člověka“.
