Ten průjezd pochopitelně měl svůj symbolický význam, ale velmi malý konkrétní dopad na každodennost – teprve delší úsek té každodennosti by dal poctivější odpověď na to, kolik Čechů je prozápadních (přesněji proamerických), kolik proruských a kolik vyznává neutralitu. A hlavně: kolik Čechů je ochotno a schopno se pro ten svůj postoj trvaleji napřít a něco pro něj vydržet.
Za vřelé přijetí amerického konvoje mohou jeho odpůrci, tvrdí sociolog |
Když se jednalo o americký radar v Brdech, blížili jsme se takové zkoušce, ale reálně k ní vlastně nedošlo, neboť USA svůj projekt stáhly a politickou reprezentaci i příznivce a odpůrce radaru tím zbavily nutnosti důsledně – nikoliv jen deklarativně – se vyslovit a jednat. Včetně právě následků. Nakonec by se také lépe vyjevilo, kdo koho a jak platí, za čím a kým kdo stojí; jak velká část obyvatel je „bytelněji“ proamerická a jak velká proruská.
Od radaru uběhl nějaký čas. Mezitím Rusko geopoliticky přitvrdilo a část zdejší veřejnosti nechtěla při průjezdu americké techniky nechat iniciativu na protestující straně. Logicky: více z nás (tedy doufám) si naléhavě uvědomuje, že Moskva slabosti nevěří a že Kreml cíleně a všude možně využívá užitečných idiotů včetně těch českých. Porážka zrovna těch „idiotů“, jimž velel Jiří Vyvadil, není zrovna velkolepé a cenné vítězství demokracie a liberálních hodnot. A zájem o americkou vojenskou techniku a mávání vlaječkami USA podél cest nemusí nutně být znakem úcty vůči osazenstvu té techniky, jeho národnosti a hodnotám, které brání.
Ty „bytelnější“ postoje by se začaly vyjevovat tehdy, když by tu Američané chtěli zbudovat základny, kdyby v téhle zemi chtěli být trvale vojensky přítomni – jako jsou přítomni třeba právě v Německu, kam kolona cílila, jako mají základny také například ve Velké Británii, Belgii, Itálii, Španělsku a některých dalších evropských zemích. A tyto základny by pak i u nás nesly všechno to, co jejich provoz s sebou nese včetně občasného nepohodlí při dopravě, popřípadě incidentů různého druhu. A také by byly evidentnějším cílem pro ruské zbraně při případném konfliktu.
Vlastně je nynější tuzemská diskuse o konvoji hrozně smutná. V členské zemi NATO se debatuje a pořádají se demonstrace kvůli tomu, zda zemí má, anebo nemá pouze projet vojenská kolona spojenců. To je přece tristní obrázek naší spoluúčasti, respektive zakořeněnosti v severoatlantických strukturách, tedy její vratkosti a mělkosti.
