14. června 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

MACHALICKÁ: Dvacet let švandy s točnou. Osud otáčivého hlediště v Českém Krumlově není ani dnes jasný

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Otáčivé hlediště v Českém Krumlově | foto: MAFRA - Slavomír Kubeš

Český Krumlov  Otáčivé hlediště v Českém Krumlově vstoupilo do své 61. sezony. Zájem diváků je obrovský, ale za téměř třicet let se nepodařilo vyřešit potíže související s jeho umístěním v zámecké zahradě.

Kdybychom brali vážně rozhodnutí ministrů kultury, tak „otáčko“ tam, kde je, už dávno nemělo být a místo něho by stálo nové s adekvátním zázemím. Co ministr, to názor a hlediště je už mnohem víc politikum než cokoliv jiného.

Zatím platí rozhodnutí odstupujícího ministra kultury Staňka z února letošního roku, že točna v zahradě zůstane. Otázka zní, jak dlouho se na to lze spolehnout. A pak také jedna věc je ministerské rozhodnutí a druhá, jak řeší stávající problémy. Ten akutní se jmenuje divadelní zázemí v letohrádku Bellarie, který se také již měl rekonstruovat a památkáři s ním mají své plány.

Jorge Garza (Lišák) a Lenka Máčiová (Liška Bystrouška).
Liška a Kohout. Ivana Rusko a Vladimíra Malá v českokrumlovské inscenaci.

Sedm hráčů, sedm zájmů

Spor o otáčivé hlediště v Českém Krumlově se vleče celou polistopadovou dobu. Jeho dnešní podoba z roku 1994 se značně liší od původního projektu Joana Brehmse z konce padesátých let, jenž dokonce proti poslední přestavbě protestoval. Současné železobetonové monstrum představuje v kompozici zámecké zahrady necitlivý prvek (644 míst, 650 tun), jehož masa zvlášť vynikne vedle letohrádku Bellarie. Provoz poškozuje i vzácné dřeviny. Na druhé straně nelze pominout, že z hlediska plenérové divadelní architektury jde o unikátní řešení, které prakticky nemá v Evropě obdoby. Jihočeské divadlo tradičně provozuje tuto scénu s velkým diváckým ohlasem a jeho představení zde mají neopakovatelnou atmosféru. A pro regionální scénu znamenají i nemalý finanční přínos. Současný provozovatel víceméně doplatil na změny po roce 1989 – stručně řečeno, předlistopadové orgány rekonstrukci povolily, polistopadové ji označily za nepřípustnou.

Za bezmála čtvrt století padaly nové a nové termíny, dokdy bude točna v zahradě stát, následně se rušily a nahrazovaly proklamacemi, že zde bude zachovaná. Vznikaly také nesmyslné nápady, například Pavel Dostál rozhodl, že se o točnu bude starat Národní divadlo. Už několik let je ve hře kompletní rekonstrukce s novým zázemím, ale opět se stále mění varianty, zda bude hlediště v zahradě, nebo za ní. Pak je tu ještě UNESCO se svými požadavky, ale ani jeho přístup není zdaleka bezchybný a v devadesátých letech při zařazení Českého Krumlova do svého seznamu tato instituce příliš profesionálně nepostupovala, její dodatečné nároky na odstranění točny jsou kapitola sama pro sebe.

Ve hře o otáčivé hlediště dnes figuruje sedm subjektů, které také participují na jednání ministerské komise. Je to ministerstvo kultury, Národní památkový ústav, Jihočeský kraj (ten před třemi lety z komise odešel na protest proti variantě umístění „otáčka“ do nového, divadelního traktu zahrady), město Český Krumlov, České Budějovice jako zřizovatel divadla, Jihočeské divadlo a UNESCO.

Každý hájí své zájmy a má svůj pohled na problematiku a rozhodně tu nepanuje shoda. Památkářům jde o revitalizaci zahrady a zrestaurování letohrádku Bellarie. Divadlo v zahradě odmítají z principu, vadí jim jako cizorodý prvek. Nový zvrat z letošního února opět změnil podmínky a zmrazil vše, co bylo rozjednané. Vrátit točnu do zahrady v této chvíli ale neřeší, jak dál s jejím divadelním zázemím, pokud půjde letohrádek do rekonstrukce. Pro fungování divadelních produkcí je nutné, aby se památkáři vzdali Bellarie jako památky a i po rekonstrukci zachovali status quo. Tomu ale památkáři nakloněni nejsou, chtějí stavbu zrekonstruovat a zařadit do prohlídkového okruhu. Jestliže ustoupí divadlo a nebude Bellarii používat, může na „otáčku“ z provozních důvodů hrát nanejvýš 14 dní a ne tři měsíce jako dosud. Ani jedna instituce nechce ustoupit a vlastně ani nemůže. Zdá se tedy, že řešením by bývalo bylo rozšíření zahrady a vybudování zázemí tam.

Divadlo si rozhodně „kapsu nemastí“

Ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek potvrzuje, že bez kvalitního zázemí se zde dál nemůže hrát tak jako dosud. „Když jsem nastoupil jako ředitel, myslel jsem si, že otáčko musí zůstat v zahradě. Jak jsem se s problematikou seznamoval, začalo mi být jasné, že se zahrada musí rozšířit o divadelní trakt – to jedině může celý spor a kontroverze vyřešit jednou provždy. Vidím to nejen jako divák, ale jako ředitel instituce, pro kterou má otáčivé hlediště prvořadý význam,“ líčí Průdek. „Je to příležitost pro divadlo, protože dnes je otáčko nejnavštěvovanější kulturní scénou v ČR s 56 tisíci prodaných vstupenek. Víme, že bychom jich prodali víc, kdyby nebylo té kontroverze, získali bychom partnery a v oblasti opery bychom mohli nabídku zkvalitnit, zaplatit špičkové umělce a dostat se mezi prestižní evropské letní festivaly. Jenže máme pořád smlouvy na dva roky, teď na tři a s tím se generální partner hledá složitě. Potenciální partneři sice vnímají proslulost hlediště a jeho velkou návštěvnost pozitivně, ale vědí, že jsme stále v provizoriu. Vždyť teď máme nájem odsouhlasený do konce roku 2020.“

Pak je tu ještě neopominutelný finanční aspekt, před pár lety se kauze věnoval televizní pořad Reportéři, ovšem s premisou, že pravdu ve všem mají památkáři a UNESCO, divadlo takřka nedostalo prostor a ještě bylo divákům předhozeno to, co rád slyší. A to sice, že divadlo si na otáčivém hledišti „mastí kapsu“. Realita je mnohem prozaičtější, Jihočeské divadlo má ze vstupenek na představení otáčivého divadla výnos asi 36 milionů korun ročně, ale jde o příspěvkovou organizaci, která má o to menší dotaci. Jihočeské divadlo má také po Národním divadle nejvyšší míru soběstačnosti mezi domácími divadly, asi 33 procent. Pokud by v Českém Krumlově nehrálo nebo výrazně omezilo tříměsíční hrací dobu, musela by se mu dotace dorovnat.

V každém případě tříměsíční divadelní provoz skutečně nelze řešit provizorními stany, vždyť v Bellarii jsou nejenom herecké šatny, ale také se tam skladují kostýmy, rekvizity, je tam orchestr, hudební režie atd. Představa, že by se při opravách letohrádku hrálo, je nesmyslná. Poslední ministerské rozhodnutí je tudíž zase jen další plácnutí do vody, neboť nepřináší žádné koncepční řešení. Pouze vychází vstříc publiku, které si přeje točnu v zahradě zachovat. Je jasné, že žádný turistický provoz Bellarie nelze s divadlem skloubit a nejde jen o večery, i ve dne probíhají zkoušky. A další problém je s technickým stavem točny, která by potřebovala také rekonstrukci, ale je otázka, zda se do ní má smysl pouštět, když se smlouva o pronájmu celá léta obnovuje na krátký časový úsek a s „otáčkem“ je to jak s jízdou na horské dráze. Jednou tak, podruhé jinak.

Čekání na další ministerské stanovisko

Ostatně vývoj posledního roku je toho důkazem. V listopadu 2018 se tehdejší ministr Ilja Šmíd a ministerská komise shodli na vybudování divadelního traktu do prostor bývalého zahradnictví. Tam měla vzniknout nová scéna podle nerealizovaného návrhu Joana Brehmse. Mělo to být otáčivé hlediště, které zvládalo ještě jeden pohyb navíc, otočilo by se dovnitř do sebe tak, že by uprostřed vznikl malý hrací prostor. Vlastník točny město České Budějovice začalo připravovat podklady pro architektonickou soutěž na stavbu nové scény.

Český Krumlov začal ve vytipovaném místě řešit změny územního plánu. Většinou jde o pozemky města, další část patří třem majitelům a pak jsou tam pozemky jednoho zemědělce. Tyto přípravné práce se v únoru letošního roku pochopitelně zastavily. A opět vše začíná znovu.

V souvislosti s novým rozhodnutím bylo město České Budějovice opět pověřeno přípravou architektonické soutěže na novou podobu otáčivého hlediště a jeho zázemí na stávajícím místě. Komise také doporučila, aby Národní památkový ústav jako správce zámeckého areálu na základě žádosti Českých Budějovic prodloužil dobu nájmu pozemků a nebytových prostor pro provoz divadla do roku 2025. Podle Juraje Thomy (HOPB), náměstka českobudějovického primátora, radnice toto rozhodnutí vítá, ale soutěž dosud nevyhlásila. Ani prý nemohla, protože se zásadně změnily podmínky. „Panu ministrovi jsme náš závazek na architektonickou soutěž potvrzovali 28. května. Původní smlouva z ledna 2017 předpokládala přesun točny mimo zahradu. Nyní se podle závěru s ministrem bude řešit varianta v zahradě. Je to kategorická změna a příprava takové mezinárodní soutěže není rychlá ani snadná, a ani levná a nemá smysl závodit v rychlosti jejího vyhlášení.“ vysvětluje Thoma. Podle něho má točna na základě stávající dohody pronájem do roku 2025.

Českokrumlovský starosta Dalibor Carda (ČSSD) zjevně takové nadšení nesdílí a říká, že se devět let, co je ve funkci, zúčastňuje jednání a s každým ministrem kultury to bylo jiné. „Z posledního jednání s ministrem jsem byl trochu překvapený, protože předchozí ministr nám jasně řekl, že se bude stavět nové hlediště za prodlouženou zahradou a vypíše se architektonická soutěž. A nový ministr zase oznámil, že hlediště zůstává, a poperte se s tím,“ říká Carda. „V této chvíli nemáme v územním plánu prostor pro zázemí a otáčivé hlediště a čekáme na rozhodnutí ministra a města České Budějovice, jak se dohodnou a na co budou vyhlašovat soutěž. Zatím to bylo vždy tak, že chodila stanoviska ministerstva, a podle toho jsme hledali řešení. Žádné pevné stanovisko nemáme, a tak nic neděláme. A to ani s pozemky, které by se případně měly využít pro nové zázemí. Všechno by se muselo znovu připravit a domluvit.“

Nepochybně mají všichni zúčastnění bohulibé záměry a v této chvíli své plány myslí vážně. Ale to je situace, která se opakuje po celé čtvrt století. Notabene, současný ministr kultury Antonín Staněk je v demisi, s čím přijde jeho nástupce, není známo, takže bohatýrská doba šestiletého pronájmu není vůbec jistá. Stejně jako osud otáčivého hlediště.

Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky