Amerika, největší producent uhlovodíkových paliv, má vystaráno, i když ceny stoupají i tam. Hůře je na tom kontinentální Evropa, závislá na dovozu ruského plynu. Německo je v tísni, neboť se dalo cestou „vystupování“. Nejprve vystoupilo z atomu, pak si schválilo vystoupení z uhlí a teď že by mělo vystoupit i z plynu? Zelení by měli mít radost. Čím méně fosilních paliv, čím vyšší jejich cena, tím lépe, neboť sílí motivace k úsporám. Ale moc nahlas to neříkají, pokud slunce a vítr pokryjí asi jen 40 procent potřeby energie v Německu
Evropská komise chce konec plynu z Ruska v roce 2027. Lotyšsko žádá stopnout dovoz okamžitě |
Ale „zelený narativ“ se šíří zemí. Šance embarga na ruský plyn zhodnotila Národní akademie věd (Leopoldina) s tím, že alternativou jsou jen úspory – méně topit, méně svítit, méně se sprchovat. Uvažují tak i akademici. Solární specialista prof. Burger na zkoušku přestal doma topit. Za týden klesla pokojová teplota z 21 na 19 °C a on došel k závěru, že v nouzi lze na topení rezignovat.
Jak asi tušíte, má to háček: dům je obložený izolací silnou 20 centimetrů a s trojitými okny. Dobrá rada pro důchodce. Nebo prof. Pehnt horující pro neděle bez aut: se čtyřmi bezautovými nedělemi do měsíce lze ušetřit až desetinu paliv. A teď řekněte, milí žáci, budou-li v měsíci čtyři neděle bez aut, kolik jich bude s auty?
Jistě, německé uvažování vykazuje racionalitu (odříznout se od rizikového zdroje) i „tah na branku“. Ale v mediálním shrnutí se ani jednou neobjevil výraz „jaderná energie“. Pokud se Německo nejprve odřízlo od tohoto bezemisního a stabilního zdroje, aby pak vyhlašovalo askezi za národní program, jen těžko může někdo vydávat jeho energetickou revoluci za následováníhodný vzor.
