To dokládá tisková zpráva Milana Hamerského jménem Spolku pro uzákonění eutanazie z 2. dubna nebo článek Petra Kolmana Proč bychom se měli zabývat eutanazií.
Podobně se v minulosti prezentovala senátorka za hnutí ANO Věra Procházková. Ještě dříve předložila návrh tzv. zákona o důstojné smrti senátorka Václava Domšová (nestraník SNK ED) či poslanec Jiří Zlatuška (ANO). Jak paradoxně vyhlíží smrt paní senátorky Domšové – zemřela několik let po podání svého návrhu, zahrnuta něžnou péčí Hospice Anežky České v Červeném Kostelci. V zařízení, jež své hodnoty a přístup k pacientům vnímá právě opačně než eutanazie. V zařízení, kde je úcta k jedinečnosti, nedotknutelnosti a neopakovatelnosti lidského života na prvním místě, a eutanazie zde nemá místo.
Spojovat paliativní či hospicovou péči s návrhem zákona o eutanazii? Kšeftovat se zvýšením politické podpory pro utrácení křehkých lidí výměnou za úlitbu paliativní péči? To si dovolím považovat za cynickou hanebnost jdoucí za svým cílem doslova přes mrtvoly.
„Svoji babičku si zabijte sama“
Poučovat druhé a přenášet na ně odpovědnost je snadné. Vzpomínám, jak jistý lékař odvětil na konferenci vášnivé zastánkyni eutanazie: „Vážená paní, jestli chcete svoji babičku zabít, tak si ji uškrťte sama, ale netahejte do toho slušného doktora!“ Odborné studie ze zahraničí říkají, že více než dvě třetiny lékařů, kteří se podíleli na nějaké formě eutanazie nebo asistované sebevraždy, uvádí závažné psychické obtíže a morální dilemata a v daných výkonech většina z nich nepokračuje.
