Je to tak. Lisabonská strategie má od začátku velmi špatnou image. Anebo - chcete-li - je od začátku velice nešťastně formulována. Co je to vlastně lisabonská strategie? Většina lidí - a teď vůbec nemluvím o analfabetech, politických negramotech či lidech nezajímajících se o věci veřejné - by na tuto otázku odpověděla něco ve smyslu: nějaký evropský plán, podle kterého má EU dohnat Ameriku, dokonce je v něm stanoveno, že do roku 2010.
Nyní přijíždí Verheugen a vysvětluje. Evropa ztrácí konkurenceschopnost v globálním světě. Z Číny a Indie se stávají hospodářské a technické velmoci. V Evropě je stále více lidí závislých na důchodech a zdravotní péči, kterou naopak stále méně lidí může financovat. Ale také: časy státního a dotačního hospodářství jsou pryč. Potřebujeme více svobody pro podnikání.
Pohybu zboží, a především služeb na evropském trhu stále ještě brání příliš mnoho vnitrostátních předpisů a protekcionistických kroků. Cílem je politika, která přeje hospodářské soutěži. Musíme vytvářet znalostní společnost. Více investovat do výzkumu a vývoje. Tolik Verheugen. V podstatě pod všechno se lze podepsat. A souhlasily s tím i vlády států Evropské unie, když daly lisabonské strategii zelenou.
Nyní každý stát včetně Česka vypracoval vlastní plán konkrétních reforem. A měl by pracovat na jejich uvádění do života.
Potud teorie. A česká realita? Podnikatelé si stěžují na stále větší administrativní překážky a vysokou daňovou zátěž. Mnoha lidem se stále nevyplatí pracovat. Nezdá se, že bychom závratnou rychlostí směřovali ke znalostní společnosti. Školství je na tom stále stejně. Státní dluh neklesá. A reformy? V poslední době jsme zaznamenali pouze zvýšení sociálních dávek a příspěvků od státu.
Nic moc se neděje. Viděno z Česka: Evropa nemá v globální soutěži příliš velké šance. Vypadá to, že USA nedohoní a Čína s Indií ji stejně převálcují. A na vině nebude ani tak Brusel jako vlády členských států EU, včetně té naší.
Nyní přijíždí Verheugen a vysvětluje. Evropa ztrácí konkurenceschopnost v globálním světě. Z Číny a Indie se stávají hospodářské a technické velmoci. V Evropě je stále více lidí závislých na důchodech a zdravotní péči, kterou naopak stále méně lidí může financovat. Ale také: časy státního a dotačního hospodářství jsou pryč. Potřebujeme více svobody pro podnikání.
Pohybu zboží, a především služeb na evropském trhu stále ještě brání příliš mnoho vnitrostátních předpisů a protekcionistických kroků. Cílem je politika, která přeje hospodářské soutěži. Musíme vytvářet znalostní společnost. Více investovat do výzkumu a vývoje. Tolik Verheugen. V podstatě pod všechno se lze podepsat. A souhlasily s tím i vlády států Evropské unie, když daly lisabonské strategii zelenou.
Nyní každý stát včetně Česka vypracoval vlastní plán konkrétních reforem. A měl by pracovat na jejich uvádění do života.
Potud teorie. A česká realita? Podnikatelé si stěžují na stále větší administrativní překážky a vysokou daňovou zátěž. Mnoha lidem se stále nevyplatí pracovat. Nezdá se, že bychom závratnou rychlostí směřovali ke znalostní společnosti. Školství je na tom stále stejně. Státní dluh neklesá. A reformy? V poslední době jsme zaznamenali pouze zvýšení sociálních dávek a příspěvků od státu.
Nic moc se neděje. Viděno z Česka: Evropa nemá v globální soutěži příliš velké šance. Vypadá to, že USA nedohoní a Čína s Indií ji stejně převálcují. A na vině nebude ani tak Brusel jako vlády členských států EU, včetně té naší.
