Záměr ministerstva kultury postavit novou budovu Národní knihovny České republiky na Letenské pláni a rekonstruovat Klementinum odstartoval diskusi nejen o budově samé, ale také o jejím umístění. Václav Havel se v ní postavil na stranu návrhu architekta Kaplického, ale současně ve středu v Lidových novinách tvrdě obvinil pražský magistrát, že nejdříve nezpracoval koncepci celé Letenské pláně a teprve poté nevypsal soutěž na stavbu knihovny. Bohužel, razantní slova pana exprezidenta vycházejí především z jeho vlastní neinformovanosti.
Za prvé to není Praha, která soutěž na podobu knihovny pořádala. Především ale není pravda, že by potenciální staveniště nové budovy NKČR bylo určeno náhodně bez jakékoliv koncepce. Základním koncepčním nástrojem magistrátu je územní plán města, který v prostoru Letenské pláně lokalizuje dvě možné stavební parcely, na kterých mohou být umístěny stavby celoměstského významu. Jedním z nich je právě místo vybrané pro návrh Národní knihovny České republiky. Diskuse o využití tohoto prostoru tedy už dlouhodobě probíhala a v 90. letech se na tomto místě, dnešní občasné konečné tramvaje, dokonce vážně uvažovalo o stavbě koncertní haly. Místo proto rozhodně není nové a zvažovalo se i v rámci širokého kontextu Letenské pláně. Připomínám, že je nezbytné prostor řešit i s ohledem na stavby tunelů městského okruhu, které se tady v brzké době rozběhnou. Praha řešila i tuto koordinaci a ihned po uzavření soutěže na knihovnu se práce na sladění obou staveb znovu rozběhly.
S panem Havlem souhlasím v tom, že Letenská pláň v budoucnu potřebuje zpracování koncepce zbývajících prostor. S čím ale nesouhlasím zásadně je jeho názor, že tady město něco zameškalo. Tato diskuse naopak probíhá už léta, ale bylo nezbytné dojít nejprve ke shodě o dopravním řešení. Na to teprve může navázat řešení komplexu celé Letenské pláně.
Ta si má podle dnešního vedení Prahy zachovat svou rekreační a oddychové funkci. Jako nezbytný podklad pro práci, která Prahu čeká, uspořádal Útvar rozvoje města výstavu a seminář o urbanistické historii a vizích týkajících se Letenské pláně. Výstava je ke zhlédnutí až do konce července ve Staroměstské radnici. Názorně ilustruje zmíněnou základní kvalitu Letenské pláně v organismu města, kterou je z funkčního hlediska velkolepý universální prostor pro cokoliv – pro sport i odpočinek a pro jakoukoliv další činnost nebo událost, pro kterou jsou Staroměstské nebo Václavské náměstí malá. Na to naváží další práce na zpracování koncepce Letné.
Pokud to panu Havlovi připadá jako samozřejmost, ať se podívá na historii Letné, kterou například státní regulační komise v první polovině minulého století navrhla celou zastavět centrálním sídlem státních orgánů. Projekt se nikdy nerealizoval stejně jako další investiční záměry, protože návrhy využít Letenskou plán k masivní zástavbě se objevují periodicky a objevily se i v nedávné době. To, že do Letné nikdo stavebně nezasáhl, svědčí mimo jiné o velké a oprávněné úctě města k tomuto prostoru.
Není tedy pravda, že Praha o Letenské pláni nemá jasno. Má, je to z hlediska Prahy jasně definovaný prostor, který nebude zastavěn. Právě díky takovéto jasné definici si Praha mohla dovolit otevřít dílčí území pro soutěž na budovu Národní knihovny. Z estetického hlediska Letná dává Praze velkolepé měřítko jako nutné pozadí romantickému a zdrobnělému měřítku Starého Města a Malé Strany. Bez Letenské pláně by ani panorama Hradčan nebylo tak dokonalé. To je bezpochyby největší a nenahraditelná hodnota neboli urbanistická koncepce Letenské pláně, která zůstane zachována.
Pan Havel se tak dopustil hned několika omylů a z nich logicky vyvodil naprosto mylný závěr. Není pravda, že pokud by soutěž na koncepci Letenské pláně proběhla před lety, měl by projekt pana Kaplického nyní zelenou. Pokud jde o místo stavby, bylo naopak jasné, vydiskutované a odsouhlasené i odbornou veřejností jako prostor vhodný pro stavbu s veřejným užitím už dávno. Co na něm nakonec stát fakticky bude, to už je diskuse o konkrétním projektu, kterou musí postoupit každé významné architektonické dílo a na tom by ani dřívější dopracování koncepce Letenské pláně nemohlo nic změnit.
Za prvé to není Praha, která soutěž na podobu knihovny pořádala. Především ale není pravda, že by potenciální staveniště nové budovy NKČR bylo určeno náhodně bez jakékoliv koncepce. Základním koncepčním nástrojem magistrátu je územní plán města, který v prostoru Letenské pláně lokalizuje dvě možné stavební parcely, na kterých mohou být umístěny stavby celoměstského významu. Jedním z nich je právě místo vybrané pro návrh Národní knihovny České republiky. Diskuse o využití tohoto prostoru tedy už dlouhodobě probíhala a v 90. letech se na tomto místě, dnešní občasné konečné tramvaje, dokonce vážně uvažovalo o stavbě koncertní haly. Místo proto rozhodně není nové a zvažovalo se i v rámci širokého kontextu Letenské pláně. Připomínám, že je nezbytné prostor řešit i s ohledem na stavby tunelů městského okruhu, které se tady v brzké době rozběhnou. Praha řešila i tuto koordinaci a ihned po uzavření soutěže na knihovnu se práce na sladění obou staveb znovu rozběhly.
S panem Havlem souhlasím v tom, že Letenská pláň v budoucnu potřebuje zpracování koncepce zbývajících prostor. S čím ale nesouhlasím zásadně je jeho názor, že tady město něco zameškalo. Tato diskuse naopak probíhá už léta, ale bylo nezbytné dojít nejprve ke shodě o dopravním řešení. Na to teprve může navázat řešení komplexu celé Letenské pláně.
Ta si má podle dnešního vedení Prahy zachovat svou rekreační a oddychové funkci. Jako nezbytný podklad pro práci, která Prahu čeká, uspořádal Útvar rozvoje města výstavu a seminář o urbanistické historii a vizích týkajících se Letenské pláně. Výstava je ke zhlédnutí až do konce července ve Staroměstské radnici. Názorně ilustruje zmíněnou základní kvalitu Letenské pláně v organismu města, kterou je z funkčního hlediska velkolepý universální prostor pro cokoliv – pro sport i odpočinek a pro jakoukoliv další činnost nebo událost, pro kterou jsou Staroměstské nebo Václavské náměstí malá. Na to naváží další práce na zpracování koncepce Letné.
Pokud to panu Havlovi připadá jako samozřejmost, ať se podívá na historii Letné, kterou například státní regulační komise v první polovině minulého století navrhla celou zastavět centrálním sídlem státních orgánů. Projekt se nikdy nerealizoval stejně jako další investiční záměry, protože návrhy využít Letenskou plán k masivní zástavbě se objevují periodicky a objevily se i v nedávné době. To, že do Letné nikdo stavebně nezasáhl, svědčí mimo jiné o velké a oprávněné úctě města k tomuto prostoru.
Není tedy pravda, že Praha o Letenské pláni nemá jasno. Má, je to z hlediska Prahy jasně definovaný prostor, který nebude zastavěn. Právě díky takovéto jasné definici si Praha mohla dovolit otevřít dílčí území pro soutěž na budovu Národní knihovny. Z estetického hlediska Letná dává Praze velkolepé měřítko jako nutné pozadí romantickému a zdrobnělému měřítku Starého Města a Malé Strany. Bez Letenské pláně by ani panorama Hradčan nebylo tak dokonalé. To je bezpochyby největší a nenahraditelná hodnota neboli urbanistická koncepce Letenské pláně, která zůstane zachována.
Pan Havel se tak dopustil hned několika omylů a z nich logicky vyvodil naprosto mylný závěr. Není pravda, že pokud by soutěž na koncepci Letenské pláně proběhla před lety, měl by projekt pana Kaplického nyní zelenou. Pokud jde o místo stavby, bylo naopak jasné, vydiskutované a odsouhlasené i odbornou veřejností jako prostor vhodný pro stavbu s veřejným užitím už dávno. Co na něm nakonec stát fakticky bude, to už je diskuse o konkrétním projektu, kterou musí postoupit každé významné architektonické dílo a na tom by ani dřívější dopracování koncepce Letenské pláně nemohlo nic změnit.
