Zároveň první československé vojenské jednotky, organizované starostou České obce sokolské dr. Josefem Scheinerem, byly vyzbrojeny Rumuny a pořádek a bezpečnost v Praze na žádost nových československých úřadů zajišťovali po 28. říjnu 1918 téměř celý měsíc vojáci Rumunské legie vytvořené v Praze.
Až do vytvoření vlastních ozbrojených sil nového československého státu se česká politická reprezentace, spoléhající na duch solidarity, obracela ohledně podpory na rumunské jednotky umístěné v Lichtenštejnském paláci v Praze (dnešní budova HAMU). Rumunská legie v Praze tak zásadním způsobem přispěla ke klidnému přechodu moci na nové orgány státu a k obraně politického činu vyhlášení nezávislosti.
Ti, kdo se sbratřili s Čechy
S cílem připomenout tyto činy a uctít památku těch, kdo se v roce 1918 sbratřili s Čechy, Velvyslanectví Rumunska v České republice spolu s Hudební a taneční fakultou Akademie výtvarných umění v Praze v pondělí 23. října znovu umístilo na zeď Lichtenštejnského paláce v Nerudově ulici, kde sídlí Hudební a taneční fakulta, pamětní desku připomínající podporu rumunského národa při vyhlášení nezávislosti Československa v roce 1918 bez krveprolití, a to s následujícím textem: „V této budově se ujal dne 29. října 1918 starosta České obce sokolské dr. Josef Scheiner, vrchní správce československých vojsk, velení nad prvními vojsky osvobozeného československého národa za podpory spojeneckého národa rumunského.“
Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil předseda rumunského Senátu Nicolae Ciucă, předseda českého Senátu Miloš Vystrčil, předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová, zástupci českých ministerstev obrany a zahraničních věcí, členové Česko-rumunské asociace a členové Sdružení Rumunů v ČR.
Pamětní deska byla poprvé odhalena před 90 lety dne 28. října 1933 na průčelí Lichtenštejnského paláce, v němž tehdy v Praze sídlilo Zemské vojenské velitelství, právě v den 15. výročí vyhlášení samostatnosti Československa. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil předseda Poslanecké sněmovny František Staněk, generál Josef Bílý, velitel Zemského vojenského velitelství, který byl také iniciátorem projektu, dále představitelé nejvyšších institucí Československa – kanceláře prezidenta republiky, vlády, armády, České obce sokolské, Diplomatické mise Rumunského království v Praze, jakož i početné publikum.
Deník Lidové noviny, jenž tehdy podrobně informoval o slavnostním ceremoniálu ze dne 28. října 1933, uvedl, že odhalením pamětní desky chtěly tehdejší úřady zdůraznit nejen vděčnost rumunskému národu, ale i přátelské vztahy, které se po roce 1918 rozvinuly mezi Rumunským královstvím a Československem, zakládajícími státy a členy Malé dohody, regionálního vojensko-politického spojenectví evropského významu.
Na správné straně dějin
Již po šesti letech však byla pamětní deska zničena německými okupanty, kteří chtěli vymazat historii mladého československého státu, a poté komunistické režimy, nastolené po druhé světové válce sovětskými vojsky v Bukurešti a v Praze, neměly nejmenší zájem připomínat vztahy mezi oběma zeměmi v meziválečném období.
Tím větší radost máme z toho, že se nám společně s HAMU podařilo vynést na světlo tuto stránku společné rumunsko-české historie, přičemž toto odhalení pamětní desky se šťastně shoduje s 90. výročím umístění původní desky a 105. výročím vyhlášení nezávislosti Československa.
Dnes, v kontextu krvavého konfliktu na Ukrajině se všemi jeho důsledky pro celou Evropu, se Rumuni a Češi opět nacházejí na správné straně dějin, a to v době, kdy solidarita mezi demokratickými státy a národy je základní hodnotou, kterou je třeba opatrovat, pěstovat a prosazovat.
Díváme-li se dnes na současné rumunsko-české vztahy, můžeme bez obav dát za pravdu vedoucímu Diplomatické mise Rumunského království v Praze v roce 1933, který sbratření Rumunů a Čechů považoval za „předvídání budoucnosti, protože národy se nikdy nemýlí, když instinktivně předpokládají, co bude následovat“. Rumunský národ tuto předpověď potvrdil i v jiných klíčových okamžicích českých dějin po vyhlášení samostatnosti československého státu v roce 1918, když se o několik desetiletí později Rumunsko podílelo na osvobození části českého území za druhé světové války nebo když se v srpnu 1968 odmítlo zúčastnit invaze vedené sovětskými vojsky.
Češi a mnoho rumunských turistů, kteří navštíví Prahu, budou moci od této chvíle při procházce Nerudovou ulicí směrem k Hradu vidět v této pamětní desce další důkaz více než století trvajícího přátelství a solidarity mezi našimi zeměmi.
Autorka je velvyslankyní Rumunska v Praze.
