Včera tuto tezi dementoval předseda strany Topolánek. Volba prezidenta není předmětem koaliční smlouvy, neexistuje proto důvod tuto vypovídat, ať už zvítězí kdokoli. Topolánek vládu rozpouštět nechce.
Jak číst rozpor mezi prvním a druhým mužem ODS? Jednoznačně, Pavel Bém je člověkem Václava Klause a jeho prohlášení bylo preventivní výhrůžkou slibující stranický rozkol, o nějž by se čestný a případně i zhrzený předseda ODS s chutí postaral.
Ne že by Bémovo vyhrožování bylo plané, VK jistě nějaké ty rozpory mezi straníky zařídit umí. Nicméně občanští demokraté jsou po osmi letech konečně „u lizu“ a nemají-li pádný důvod vládu opouštět, neudělají to.
Není samozřejmě příliš složité představit si, že by Topolánka mohl v čele strany nahradit Pavel Bém. Je však třeba představivosti opravdu monstrózní plánovat, kterak pan Bém sestavuje koalici „národního korýtka“ s panem Paroubkem a ODS přitom nerozštěpí vedví.
Vždyť co jiného by Pavel Bém mohl po pádu kabinetu spolustraníkům nabízet než spolupráci se spolehlivým parťákem z magistrátu? Objetí s komunisty? Těžko. Poněkud obskurně v této souvislosti působí podpora Bémovy teze z úst pánů Nečase a Bendla. Že by zárodek „názorové platformy“?
Většina ODS si uvědomuje, že nejlepší řešení pro stranu je VK „uklizený“ na Hradě. Případný neúspěch by stranou otřásl, nikoli však do té míry, že by členové ztratili politické instinkty a odešli z vlády, „aby se mohli trápit“. K současnému kabinetu nenabízí Pavel Bém žádnou alternativu, přičemž hrozba, že Klaus zdemoluje ODS, podobně jako Zeman Lidový dům, je přitažená za vlasy.
Bémovy věty musíme brát jako upřímnou, leč trochu nešťastnou snahu pomoci prezidentovi ke znovuzvolení. Promýšlení souvislostí či předkládání radikálních řešení u Pavla Béma vždy končí u náznaku. Případně u plačtivých SMS zpráv novinářům.
Jak číst rozpor mezi prvním a druhým mužem ODS? Jednoznačně, Pavel Bém je člověkem Václava Klause a jeho prohlášení bylo preventivní výhrůžkou slibující stranický rozkol, o nějž by se čestný a případně i zhrzený předseda ODS s chutí postaral.
Ne že by Bémovo vyhrožování bylo plané, VK jistě nějaké ty rozpory mezi straníky zařídit umí. Nicméně občanští demokraté jsou po osmi letech konečně „u lizu“ a nemají-li pádný důvod vládu opouštět, neudělají to.
Není samozřejmě příliš složité představit si, že by Topolánka mohl v čele strany nahradit Pavel Bém. Je však třeba představivosti opravdu monstrózní plánovat, kterak pan Bém sestavuje koalici „národního korýtka“ s panem Paroubkem a ODS přitom nerozštěpí vedví.
Vždyť co jiného by Pavel Bém mohl po pádu kabinetu spolustraníkům nabízet než spolupráci se spolehlivým parťákem z magistrátu? Objetí s komunisty? Těžko. Poněkud obskurně v této souvislosti působí podpora Bémovy teze z úst pánů Nečase a Bendla. Že by zárodek „názorové platformy“?
Většina ODS si uvědomuje, že nejlepší řešení pro stranu je VK „uklizený“ na Hradě. Případný neúspěch by stranou otřásl, nikoli však do té míry, že by členové ztratili politické instinkty a odešli z vlády, „aby se mohli trápit“. K současnému kabinetu nenabízí Pavel Bém žádnou alternativu, přičemž hrozba, že Klaus zdemoluje ODS, podobně jako Zeman Lidový dům, je přitažená za vlasy.
Bémovy věty musíme brát jako upřímnou, leč trochu nešťastnou snahu pomoci prezidentovi ke znovuzvolení. Promýšlení souvislostí či předkládání radikálních řešení u Pavla Béma vždy končí u náznaku. Případně u plačtivých SMS zpráv novinářům.
