U příležitosti prezentace své nové knihy v Krakově poskytl český exprezident rozhovor polskému rozhlasu. V němž (mimo jiné) na otázku ohledně politické situace v Polsku prohlásil: „Působí to na mne, že by co nejrychleji měly být svobodné volby. A domnívám se, že by bylo v zájmu všech Poláků a polské demokracie, kdyby byli pozváni mezinárodní pozorovatelé.“
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Měl bych pochopení pro to, kdyby exprezident byl řekl, že nynější polská vláda není zrovna podle jeho gusta a že považuje předčasné volby, které sami Poláci navrhují, za užitečné. V tom případě by mi mluvil z duše.
Místo toho Polákům volby nadekretoval jako vlastní nápad a navíc doporučil ponižující podmínku (mezinárodní pozorovatelé) s pokryteckým zdůvodněním, že je to v polském zájmu. Co je českému exprezidentovi po polských zájmech? Pokud jde o polské zájmy, jsou kompetentní Poláci.
Je všeobecně známo, jak citlivě Poláci na urážky (i domnělé či nechtěné) reagují. V tomto případě šlo o urážku nikoli domnělou, i když jistě nechtěnou. Navíc následná exprezidentova omluva nese výrazně paroubkovské rysy.
Současná polská vláda se dostala k moci zcela legální cestou. To, že podle mého a Havlova názoru nebyla nic moc, je jiná věc. V příštích volbách se u nás nejspíš dostane k moci Paroubek, který hravě převáží bratry Kaczyńské i s Lepperem a Giertychem navrch. Odkud ta česká tendence strkat nos do cizích věcí, když nám samým pořádně teče do bot? Václav Havel se zřejmě dokázal sám přesvědčit o své světodějné roli. Poláci, jak vidno, to tak neberou, měl by trochu přibrzdit. Nejde ale jen o Havla. My Češi se rádi vydáváme za středoveropské arbitry elegantiae ve věci demokracie. Kde jsme k tomu vzali mandát?
Někdy v roce 1946 napsal jakýsi mamlas do Peroutkova Dneška: „Vývoj nynějších událostí vynesl nás přímo do ohniska světového dění. Oči všech jsou na nás upřeny… Byl na nás vložen těžký, ale nadmíru krásný úkol: v malém vzoru dokázat, že rozdělení světa na dva nepřátelské tábory není nevyhnutelnou nutností, nýbrž že jde jen o nedorozumění.“ Pokud se chceme vyhnout tomu, abychom byli do budoucna před dějinami směšní, hleďmě si vlastního marasmu a neprovokujme zbytečně a nevěcně naše sousedy.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Měl bych pochopení pro to, kdyby exprezident byl řekl, že nynější polská vláda není zrovna podle jeho gusta a že považuje předčasné volby, které sami Poláci navrhují, za užitečné. V tom případě by mi mluvil z duše.
Místo toho Polákům volby nadekretoval jako vlastní nápad a navíc doporučil ponižující podmínku (mezinárodní pozorovatelé) s pokryteckým zdůvodněním, že je to v polském zájmu. Co je českému exprezidentovi po polských zájmech? Pokud jde o polské zájmy, jsou kompetentní Poláci.
Je všeobecně známo, jak citlivě Poláci na urážky (i domnělé či nechtěné) reagují. V tomto případě šlo o urážku nikoli domnělou, i když jistě nechtěnou. Navíc následná exprezidentova omluva nese výrazně paroubkovské rysy.
Současná polská vláda se dostala k moci zcela legální cestou. To, že podle mého a Havlova názoru nebyla nic moc, je jiná věc. V příštích volbách se u nás nejspíš dostane k moci Paroubek, který hravě převáží bratry Kaczyńské i s Lepperem a Giertychem navrch. Odkud ta česká tendence strkat nos do cizích věcí, když nám samým pořádně teče do bot? Václav Havel se zřejmě dokázal sám přesvědčit o své světodějné roli. Poláci, jak vidno, to tak neberou, měl by trochu přibrzdit. Nejde ale jen o Havla. My Češi se rádi vydáváme za středoveropské arbitry elegantiae ve věci demokracie. Kde jsme k tomu vzali mandát?
Někdy v roce 1946 napsal jakýsi mamlas do Peroutkova Dneška: „Vývoj nynějších událostí vynesl nás přímo do ohniska světového dění. Oči všech jsou na nás upřeny… Byl na nás vložen těžký, ale nadmíru krásný úkol: v malém vzoru dokázat, že rozdělení světa na dva nepřátelské tábory není nevyhnutelnou nutností, nýbrž že jde jen o nedorozumění.“ Pokud se chceme vyhnout tomu, abychom byli do budoucna před dějinami směšní, hleďmě si vlastního marasmu a neprovokujme zbytečně a nevěcně naše sousedy.
