HUDEMA: Vítěz v době krize |
Příkladů, jak mizí předměty z našich muzeí a galerií, je plno. Jen namátkou ty známější: tisíce předmětů někdo ukradl v průběhu let z muzea v Litoměřicích, sto předmětů z Rumburka a Národní galerie nenašla díla Lady, Zrzavého či Kupky. Samostatnou kapitolou jsou pak záměny předmětů za kopie či jiné exponáty, jako třeba u drahokamů z Národního muzea. Z určitého pohledu je to pochopitelné. Muzea mají v expozicích a hlavně depozitářích statisíce a miliony věcí, z nichž většinu návštěvníci nikdy neuvidí, muzejníci či badatelé se o ně příliš nezajímají a na jejich kontrolu nejsou síly.
Řešení je jednoduché. Muzea i galerie by se měly „nepotřebných“ či „nadbytečných“ věcí zbavit. Prodat je a získat tak peníze na údržbu sbírek, zapůjčit je či darovat. Spousta uměleckých i dalších děl by udělala radost někomu doma, ozdobila veřejné prostory nebo dala vzniknout malým vesnickým muzeím. Například ve Švýcarsku k tomu takhle přistoupilo s pozůstatky pravěkých tvorů zoologické muzeum univerzity v Curychu, a tak vzniklo unikátní mamutí muzeum v jinak naprosto nevýznamné vesnici Niederweningen.
HUDEMA: Virus a zelená. Lidé oceňují čistý vzduch, ne recyklaci |
Není třeba mít v depozitáři uloženo tisíc egyptských amuletů skarabeů, pět stejných výtisků staré bible nebo desítky téměř identických maleb svatých nebo kosti dvacítky mamutů, pokud k tomu není nějaký skutečný důvod. Například že na nich lze sledovat vývoj druhu, techniky či stylu. Muzea nemají být mrtvými chrámy shromažďujícími předměty za každou cenu. Mají vzdělávat a rozdávat radost, a proto by se měla majetku, který jim jen ubírá síly, zbavit.
