Kromě SPD nikdo zásadně nic proti prodloužení nouzového stavu nemá. Ostatní další strany kdysi vládě s prodlužováním nouzového stavu pomohly, jenže teď si kladou podmínky. ODS, KDU-ČSL a TOP 09 už při posledním prodlužování tvrdily, že pokud chce vláda jejich podporu, musí přijmout jejich návrhy, jak bojovat s pandemií a pomoci ekonomice.
Podobné je to s Piráty a STAN, kteří chtěli vyšší nemocenskou pro lidi s covidem a v karanténě. Nikdo ale příliš nedoufá, že jim vláda vyhoví. Všichni spoléhají na to, že vládu nakonec podpoří komunisté, tiší koaliční partneři vládních stran.
Ti to skutečně udělali, jenže teď to odmítají. Dostali za to totiž několik slibů, které vláda nesplnila. Nesplnila je ale proto, že to kvůli epidemické situaci nešlo. Komunisté se naštvali a doufají, že vládu podpoří někdo jiný. A vláda nechce nikomu ustupovat.
Vicepremiér Jan Hamáček, šéf menší koaliční strany ČSSD, prohlásil tento týden v České televizi, že nevidí důvod, proč by se vláda měla plazit po kolenou před politickými stranami. Že když jí poslanci neumožní zachováním nouzového stavu prodloužit opatření proti šíření koronaviru, tak je odvolá. Doufá zřejmě, že si někdo uvědomí hrozící katastrofu a vládu nakonec podpoří.
Je to ovšem riskantní hra a nemusí vyjít. Už se opakovala několikrát a párkrát ještě bude. Ostatně, máme na to pěkné české přísloví o tom, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jenže po tomhle utrženém uchu by nám nezbyla neškodná rozlitá voda, ale virem spálená země, a bylo by jedno, kdo z politiků měl teoreticky ten nejlepší recept na její řešení.
