Bude konec epidemie návratem zpět a koncem ambiciózních plánů na ochranu klimatu? Nebo se naopak naše společnost radikálně „zazelená“?
Na první pohled to vypadá, že se brzy bude víc kouřit z komínů. Ekonomika je v krizi, a jak se z ní bude i s pomocí státu dostávat, bude se víc vyrábět, a tím i znečišťovat. Vlády nebudou nyní předepisovat firmám další snižování emisí. Spíš naopak. Jenže jak nedávno napsali analytici banky Goldman Sachs, minimálně emise vytvářené výrobou energie se budou i tak dál snižovat a krize to nezvrátí.
Sice není jisté, zda je mezi lidmi poptávka po omezení skleníkových plynů, ale po čistém vzduchu tu poptávka rozhodně je. A politici na to reagují. Například v Miláně, Paříži či New Yorku plánují omezení provozu automobilů či podporu cyklistiky, značná část západoevropských státníků, včetně německé kancléřky Angely Merkelové, nevzdává ambiciózní evropské plány na omezení emisí. Čína sice opět „čadí“, ale i tam se vládcové bojí nespokojenosti obyvatel se znečištěným vzduchem. A jestli se potvrdí, že koronavirus víc zasahuje lidi vystavené znečištění, stane se z čistšího vzduchu nezbytnost.
Na druhou stranu nepřijdou ekologické „orgie“. Lidé mají strach o práci a výdělky a nejsou ochotni znovu nechat zastavit ekonomiku kvůli vzdálené hrozbě globálního oteplování. Dokonce jsou ochotni i něco z přírody obětovat.
V Evropě to vypadá třeba na konec návrhů na zdanění leteckého paliva, vyšší ochranu lesů a některých zvířat. Přibude i odpadků. Lidé totiž v obavě z nakažení odmítají recyklované výrobky a zboží bez obalů. Jen ta zvířata se do měst budou vracet dál. Nic jiného jim ostatně, zvláště v době, kdy stále víc lidí chodí do „divoké“ přírody, ani nezbývá.
