Za prvé diskriminaci se příčí přesvědčení, že lidé jsou cenní jako samostatné bytosti, že jsou svobodní a navzájem si rovní. A za druhé, velmi pragmaticky, diskriminace oslabuje ekonomiku. Pokud se nejedná s některými lidmi jako rovný s rovným, mrhá se jejich talenty, těžko se s nimi uzavírají rovnoprávné smlouvy a z toho plynou ekonomické ztráty.
HUDEMA: Covidové cestování. Nárůst nemocných doma komplikuje výlet k moři |
Včetně například z diskriminačních důvodů nižších platů pro některé zaměstnance, které je pak demotivují a tudíž vedou ke snížení produkce. Až potud je to v pořádku. Jenže podle nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou diskriminací i nestejné platy za stejnou práci na různých místech v Česku. I když v různých obcích a městech jsou různé náklady na život, a lidé tudíž mají i různé platové požadavky.
Speciálně šlo o případ, kdy si řidič České pošty stěžoval na to, že byl diskriminován, protože dostával nižší plat v Olomouci než v Praze. A soudy mu dali za pravdu s tím, že plat má být stejný všude. Zvolily přitom formální výklad diskriminace, kterou zaměnili za rovnost za každou cenu.
HUDEMA: Otázka důvěry. Stát nerozptýlil obavy lidí o jejich soukromí |
Pokud by se tím rozhodnutím měli řídit všichni zaměstnavatelé, kteří dosud vypláceli rozdílné mzdy, budou muset teď svým zaměstnacům buď platy zvýšit, nebo snížit. Když je zvýší, budou kvůli tomu jejich služby a zboží dražší. Nebo je sníží, a pak budou někde nedostupné, protože tam za nižší mzdu nenajdou lidi.
Nebo budou zaměstnavatelé celý problém formálně obcházet rozdělením firem po jednotlivých krajích a městech, což znamená opět náklady navíc a tedy dražší výrobky a služby. Zkrátka, i když si nepřejeme diskriminaci, ne vždy je přínosné všude požadovat rovnost.
